Náhoda má v našem životě nevytěsnitelné místo. Sám evoluční vývoj, jehož vrcholem je lidstvo (údajně), je založen na náhodě.
Odkud se vzal první živý organizmus, je stále předmětem bádání. Sporu ovšem není o tom (pokud odhlédneme od kreacionismu a jeho odvozenin), že vývoj byl založen na náhodě – náhodné mutaci v nových generacích. Pokud mutace (náhoda) přinášela organizmu výhodu, byl úspěšnější, přežil a předal mutaci svým potomkům, a tak to šlo stále dál a dál.
Náhoda se obvykle označuje za výsledek neočekávaného souběhu navzájem nesouvisejících událostí. Jako příklad může posloužit náhodné setkání s kamarádem, stejně jako fakt, že nás letící pták náhodně potřísnil trusem. Náhoda však může mít i závažné projevy a s pomocí práva lze i určit, kdo za ně nese odpovědnost. Pokud bychom totiž vycházeli z předpokladu, že za náhodu nikdo neodpovídá, pak bychom museli uzavřít, že nikdo nemusí škodu (újmu) hradit.
Lze tedy někomu přičíst odpovědnost za náhodu? Dle § 2904 „Újmu způsobenou náhodou nahradí ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit.“ Zákon tedy umožňuje identifikovat tzv. zaviněnou náhodu, jejímž základem je zmíněný podnět. Bez něj jde o tzv. pravou náhodu, jejíž důsledky nese ten, koho postihla. Občanský zákoník uvádí jako možné dvě situace (použitím slova „zejména“ říká, že mohou nastat i jiné „podněty“).
U prvého nastane povinnost hradit újmu, pokud újma vznikne v důsledku „součtu“ pravé náhody a porušení příkazu (nejčastěji zákonem stanovené povinnosti). Jako příklad poslouží zanedbání povinnosti opatřit budovu bleskosvodem (porušení příkazu) a poškození budovy v důsledku zásahu bleskem (pravá náhoda). Pokud by bleskosvod osazen byl, pak by „pravá náhoda“ nezpůsobila poškození budovy. Osoba odpovědná za instalaci bleskosvodu proto bude povolána k odpovědnosti.
U druhého nastane povinnost hradit újmu, pokud újma vznikne opět v důsledku „součtu“ pravé náhody, nyní ovšem s poškozením zařízení, které má nahodilé újmě zabránit. Takovým abstraktním zařízením je např. antivirový program a pravou náhodou může být počítačový virus (ten se šíří nahodile) znehodnocující data. Poškození nemusí spočívat v zásahu do antivirového programu, ale např. v jeho nedostatečné aktualizaci, která snižuje (de facto poškozuje) jeho účinnost. Napadení počítačové sítě pak může mít za následek ztrátu dat, která půjde k tíži osoby, která nedostatečně aktualizovala. Pokud by totiž bylo aktualizováno řádně, s největší pravděpodobností by k průniku viru a tím i ke znehodnocení dat nedošlo. Chudák ajťák.
Michal Pokorný, advokát
Právní zástupce Pionýra