Matuškovy písničky si děti získaly

Poprvé na finále Dětské Porty zpívala parta dětí ve věku od pěti do 14 let z Pionýrské skupiny Plši. Na kytaru je doprovázela jejich vedoucí Blaženka Jiříčková, která se musela sama poprat s nervozitou. Hned po vystoupení jsme jí položili několik otázek, v té době ještě netušila, že porota ocení jejich interpretaci směsi písní Waldemara Matušky.

Na Dětské Portě vystupoval váš oddíl poprvé. Jaký z toho teď, bezprostředně poté, máš pocit?

Mám úžasný pocit, že jsme to zvládli a že byly děti na pódiu nadšené.

Kdo byl nervóznější? Děti nebo ty?

Mnohem víc nervózní jsem byla já, ale opravdu hodně. Ani jsem nemohla zastavit třesoucí se nohu – to byla úplně křeč.

Jak dlouho jste zkoušeli?

Trénovali jsme už na oblastní kolo, na Folkový guláš. Začali jsme někdy v říjnu a zpívali přes zimu na schůzkách. Děti to baví, ale nemůže to být jediná náplň schůzky, potřebují k tomu i hry.

Zpívali jste směs písniček od Waldemara Matušky, nakonec jste právě za to dostali zvláštní ocenění…

Mám ohromnou radost, že se mi podařilo děti „dostat“ na Matušku, protože zpočátku jeho písničky moc neznaly. Ti, co jezdí na tábory ano, hrajeme je tam docela často, ale ti menší ne. A teď si je pouští na YouTube a zpívají rodičům, rodiče nám posílají videa. Jeden tatínek třeba musel – ač ležel v posteli po operaci zad – hrát na kytaru a trénovat se synem. Mám radost, že se dětem líbí písničky, které nás dospělé provázejí táborovým životem.

Plánujete nějaký další koncert, třeba pro rodiče?

Myslela jsem, že to tímto skončilo, ale několik dětí už se mě ptalo, kdy budeme hrát příště, tak možná ještě něco vymyslíme. Chodili jsme trénovat do zámeckého parku na pódium – občas se zastavovali lidi a poslouchali…

Takže jste trénovali už před lidmi?

Trochu. Bylo to parádní v tom, že se děcka připravila na tu nervozitu. Když jsme poprvé vystupovali na Folkovém guláši v Olomouci, byli jsme všichni hodně nervózní a byli jsme z toho úplně vykolejení. Ta tréma nás překvapila, hlavně jsme si říkali, že se musíme usmívat, abychom mohli rozdávat radost.

Ptala se Mirka