Dlouho jsem přemýšlela nad úvodem k tomuto článku. A najednou je tady středa a já jdu na schůzku. Když už sedíme všichni kolem několika stolů, se mě kdosi zeptá: „A budeme hrát otázkovou?“ Kladná odpověď spustí okamžitou a bleskovou reakci, různé přesedávání, kalkulování, kdo vedle koho, před kým a hlavně ne blízko Tekiny a Matěje. Co se děje? Na zahřátí hrajeme pravidelnou hru, kdy se odpovídá na otázky z různých oblastí a dva výše jmenovaní jsou naše „bedny“. Jsou to děti s nadprůměrným nadáním. Děti, které nezaskočí skoro žádná otázka, pálí jim to, mají výbornou paměť. Najednou je nikdo nechce mít ve své blízkosti, protože oni skoro vždycky správnou odpověď seberou. Ale když hrajeme týmovou hru, je o ně naopak pranice a hlavně se při losování nesmí dostat do jednoho týmu. To by si ostatní moc nezahráli. Pro nás vedoucí jsou výzvou, protože při přípravě programu nebo vytváření týmů musíme myslet i na ty velmi nadané, musíme přemýšlet nad jejich místem ve skupině tak, aby se ke slovu a k úkolům dostali i ti normálně nadaní.
Tak pojďme na malou exkurzi do světa dětí s výrazným nadáním.
Jak se nadané dítě projevuje navenek, poznáme ho vůbec? A potřebujeme pro ně něco jiného, zvláštního? Jak si nadané dítě představujeme? Jsou to jen ty děti, kterým to rychle pálí, všechno hned vymyslí? Nemůže to být zrovna ten trochu zlobivý a roztržitý kluk, který na schůzkách dělá kraviny? A co třeba tenhle špunt, který má těžkosti s tím, aby si zavázal tkaničky a přišel na místo srazu včas a hlavně se vším, co potřebuje? Jak se nadané dítě projevuje, je velmi rozdílné. Nemusí být nutně úspěšné ve škole, nemusí být ve všem napřed, jeho schopnosti mohou být hodně nevyrovnané. Můžeme tedy vidět na jedné straně výraznou nadprůměrnost (třeba v matematice), ale v jiných činnostech dítě nezvládá ani to, co mnohem mladší děti.
Nadané děti mohou být úspěšné, takové ty na všechno šikovné, poslušné, diplomatické, nekonfliktní, a tím i také oblíbené, s těmi asi moc starostí mít nebudeme.
Výzvou pro nás asi budou následující typy nadaných dětí:
• Experimentátoři, tvořivci, kteří mají problém s přizpůsobením se nějakému řádu, chtěli by jej měnit, upravovat. Opravují ostatní, přizpůsobují si pravidla. Často se hůř ovládají.
• Zamaskovaní, kteří nadání skrývají zpravidla proto, aby nevyčnívali, okolí je přijímalo, často mají nízké sebevědomí, sebedůvěru a častěji se to týká dívek.
• Nezávislí, kteří si vystačí sami, tzv. kopou sami za sebe, nejsou týmoví hráči, snaží se pro sebe získat maximum.
Nadané děti nejsou vždy bezproblémové, mohou být sociálně zdatné, ale i velmi neobratné. Jejich citová vyzrálost může výrazně zaostávat za rozumovým vývojem. Dítě je tedy prožíváním, způsobem chování a reagování na úrovni svého věku nebo i pod jeho úrovní, ale rozumově výrazně přesahuje své vrstevníky. Většinou těžce snáší prohru, překvapí nás reakcí, kterou bychom čekali spíše u mladších. Mohou být také motoricky velmi nešikovné, nepraktické, klidně jim může dělat starosti tak základní věc, jako je oblékání.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
Majda Zemanová
