Tentokrát se na návštěvu vydáme na západ Čech, přesněji na Chodsko do Domažlic. Na kraji sídliště tu stojí klubovna, které nikdo neřekne jinak než Dřevák. Kdysi to byla prodejna potravin, ale už několik desetiletí slouží pionýrům. Klubovna prošla díky městu a pionýrským dotacím rekonstrukcí a dneska se v ní scházejí dvě pionýrské skupiny. A jak taková spolupráce funguje? O tom nám povyprávěla vedoucí PS Mír Domažlice Dáša Čechová.
Kde máte nyní klubovnu a jak je velká?
Klubovna Dřevák v Domažlicích je přízemní budova na kraji sídliště. Kdysi to bývala prodejna potravin, kterou Město Domažlice zrekonstruovalo a ještě před rokem 1990 dalo k dispozici naší pionýrské skupině. V budově jsou dvě klubovny (velká a menší)
a zázemí (šatna, kancelář, kuchyňka, 2x WC s umyvadlem a sklad). Z naší PS se tu během týdne na schůzkách schází téměř stovka dětí ve čtyřech oddílech, do velké klubovny se pohodlně vejde 30 dětí. Klubovnu využíváme i na pořádání příměstských táborů. Dřevák je využitý každý pracovní den a často i o víkendu.
Je klubovna ve vašem vlastnictví nebo jste v nájmu?
Celá budova je majetkem Města Domažlice, naše pionýrská skupina ji má v pronájmu na dobu neurčitou za symbolickou částku 100 Kč ročně. Veškerou režii (topení, vodu, elektřinu) hradí Město Domažlice, což pro nás znamená velkou podporu.
Jak dlouho tu jste a kde jste se scházeli předtím?
Nepamatuji se, odkdy přesně se ve Dřeváku scházíme, jen vím, že jsme tam měli schůzky, už když jsem byla v Pionýru jako dítě, řekla bych někdy od roku 1985? V roce 1990, když se obnovil samostatný Pionýr, zůstal Dřevák naší pionýrské skupině.
Dřevák využívají PS Mír a PS Čtyřlístek. Jak toto sdílené využívání funguje?
Původně byl Dřevák určen naší pionýrské skupině, ta se však v roce 2000 rozdělila na dvě samostatné skupiny – PS Mír Domažlice a PS Čtyřlístek. Při dělení majetku vznikla i dohoda o společném užívání Dřeváku. Čtyřlístek má vyhrazené úterý a středu, Mír zbytek týdne. Pokud chce Čtyřlístek využít klubovnu o víkendu nebo o prázdninách např. na příměstský tábor, vždy se na termínu nějak domluvíme. Společně užíváme obě klubovny, ale máme oddělené sklady materiálu a skříně s pomůckami. O úklid se dělíme – běžný úklid po schůzkách si zajišťují oddíly samy, o velký úklid jednou měsíčně se dělíme podle rozpisu.
Na co jste pyšní?
Že se podařila proměna klubovny k lepšímu. Dlouhé roky vypadal Dřevák spíš jako sklad starého nábytku. Investovali jsme víc do táborové základny v Újezdu u Domažlic, ve Dřeváku byl nábytek získaný z různého vyřazené inventáře – z kanceláří, z banky, židle a lavice ze školy, zkrátka brali jsme všechno, co nám kdo dal zadarmo. Pak město na naši žádost rozhodlo o rekonstrukci, během níž nechalo opravit stropy, omítky, podlahy, dostali jsme nová plastová okna atd.
A co vnitřek a vybavení?
Chtěli jsme, aby interiér vypadal trochu útulně, abychom se tam cítili dobře my, děti i případné návštěvy nebo rodiče, kteří tam na děti po schůzce čekají. Trvalo nám to tři roky a bylo to plno práce
a taky hodně peněz, ale povedlo se nám to. Ve velké klubovně máme vestavěný sklad pomůcek s regálovým systémem, věčně upatlanou a padající omítku nahradilo dřevěné obložení, koupili jsme nové stoly a židle, na chodbu jsme nechali vyrobit velkou vestavěnou zamykací skříň na dokumenty, z ošklivého „kumbálu“ vznikla krásná kuchyňka a kancelář je teď pohodlným zázemím pro vedoucí, kam rádi chodíme posedět a užít si společné chvíle. Teď už nám chybí jen sprcha a bylo by to dokonalé. Na tu ale bohužel není prostor. Bez pionýrských dotací bychom toho určitě nedosáhli, proto jsme vděčni za podporu v rámci projektu PROČ. Další opravy nyní zatím neplánujeme, po covidovém období chceme všechnu energii věnovat dětem.
Co je první, co děti po příchodu do klubovny udělají?
Těžko říct, v klubovně se schází víc oddílů a nejsem u všeho. Děti z mého oddílu většinou odloží tašku s věcmi na stůl, kluci si vezmou molitanový míč a hrajou na koberci vybíjenou, holky si stoupnou někde v rohu do kroužku a povídají si, než začne schůzka…
Ptala se Mirka
