Po roční odmlce se v centru Kroměříže opět naživo sešli mladí talentovaní zpěváci a muzikanti. V sobotu 4. září se na nádvoří Starého pivovaru v Kroměříži konalo republikové finále jubilejního 30. ročníku Dětské Porty, která je jednou z oblastí kulturně-umělecké soutěže Pionýrský Sedmikvítek.
Celý den hrálo a zpívalo 130 mladých hudebníků, kteří se věnují oblasti folk, country a příbuzným žánrům. Pětičlenná porota z nich pak v osmi soutěžních kategoriích vybírala vítěze. Nejvíce zastoupenými kategoriemi byli starší a nejstarší jednotlivci a dua (kategorie JB a JC), o vítězství a vitrážovou kytarku od kroměřížského umělce Milana Šandy vždy soupeřilo sedm soutěžících. Vítězové v nejmladší a nejstarší kategorii (Jan Novorka a Tomáš Doktor) obhájili ve svých kategoriích loňské prvenství. Program probíhal na dvou pódiích, diváci seděli mezi nimi a vždy si jen pootočili svou otočnou židličku.
Mladí zpěváci se shodli, že se většinou těšili na hraní před živým publikem, a hlavně zábavu a přátelskou atmosféru. „Užili jsme si skvělý den. Přijeli jsme za zpěvem, hudbou a kamarády, už se tady s některými známe z minulých ročníků,“ říká například Veronika Dřevická z uskupení Letem světem, které v kategorii SB (hudební skupiny) obsadilo třetí místo.
Jako host před vyhlášením výsledků zahrála Pavlína Jíšová a Bababand. Pro soutěžící měla jen slova chvály, stejně jako Jana Věnečková, která v porotě Dětské Porty usedla podruhé. Loni však kvůli koronavirové pandemii proběhlo republikové finále a jeho hodnocení jen distančně.
Letošní novinka Tleskáme soupeřům
Novinkou letošního ročníku byla soutěž Tleskáme soupeřům. „Každý účastník soutěže mohl dát hlas soutěžícímu, který mu byl v průběhu celého finále svým jednáním, vystupováním, projevem i chováním nejvíce sympatický – bez ohledu na hudební úroveň jeho vystoupení,“ vysvětluje šéf organizačního štábu František Čálek. Háčkované, ručně vyráběné figurky tleskajících trampů si odneslo duo Bratránci v triku. „Cena je v nejlepších rukou,“ podotkla při předávání místopředsedkyně Pionýra a členka organizačního týmu Darina Zdráhalová.
Jubilejní ročník
Během jubilejního 30. ročníku bylo předáno i speciálních ocenění těm, kteří po třicet roků pomáhali festivalu nejmladších muzikantů nejdéle a nejvíce. Kytarku s poděkováním převzala například Anna Roytová, předsedkyně spolku Porta. „Když naše Dětská Porta vznikla, půjčili jsme si název od klasické Porty. A jsem moc rád, že nás tahle dospělácká Porta po třech letech adoptovala a spolupráce pokračuje dodnes,“ řekl při předání předseda Pionýra Martin Bělohlávek.
Soutěží Dětská Porta prošly v minulosti i děti, které se věnují hudbě i v dospělosti, a to mnohdy profesionálně, např. Radka Fišarová, skupina Berušky, členové ostravské skupiny Marodi, Víťa Troníček z kapely Marien, Žofie Kabelková, Martina Hrbková a letošní porotkyně Jana Věnečková.
Akce se konala za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Záštitu převzali hejtman Zlínského kraje Radim Holiš a starosta Kroměříže Jaroslav Němec. Děkujeme také všem partnerům za podporu.
Jana Věnečková: Nestyďte se a hraní si užijte
Jana Věnečková z kapely Věneband usedla v porotě Dětské Porty už podruhé, loni ovšem probíhalo hodnocení na dálku.
Dá se srovnat hodnocení on-line a naživo?
Odpověď je asi jasná – nedá. Teď je to milionkrát lepší, protože člověk může lidi lépe vnímat, přenos je jiný než přes kameru. A myslím, že je to jiné i pro muzikanty hrát pro kameru, když nevidí publikum a není tam interakce s diváky.
V některých kategoriích je soutěžících opravdu hodně. Je pro vás těžké jednoznačně vybrat, komu dáte svůj hlas?
Není to jednoduché, ale během vystoupení si dělám podrobné poznámky. Snažím se zohlednit všechny aspekty. Je dobré, že interpret tu hraje tři písničky – pak nejsme úplně ovlivněni jen prvním dojmem.
Co říkáte úrovni soutěžících?
Moc mile mě to překvapilo hlavně ve srovnání s loňským rokem. Na kameru byli účinkující většinou ostýchavější, teď jsou živější a kvalita je suprová. Všem bych hlavně vzkázala, aby se nestyděli, hraní si užili a to své užívání se nebáli dát i najevo, protože jsou fakt skvělí. Hlavně hrajte dál!
Co vy a živé hraní? Předpokládám, že už i vám chybělo…
Chybělo mi opravdu hodně, to chápe každý muzikant. Není nic lepšího než živé hraní, zvlášť když je vidět, že lidi poslouchají a baví je to. To si pak člověk říká, že přesně proto to dělá.
Milan Šanda: Bez dětí, zpívání a kytar si nedokážu život představit
Vítězové Dětské Porty k diplomu vždy dostanou i nějakou cenu. Současné trofeje vznikají v dílně kroměřížského výtvarníka Milana Šandy. A je co obdivovat.
Počtvrté jste vyráběl cenu pro vítěze, u níž je zadání jasné: polovina kytary. Kde berete inspiraci, aby byla pokaždé jiná?
S inspirací problém nemám, u mě je spíš problém s časem. Přijít na to, vymyslet technicky, aby to drželo pohromadě, mě neuvěřitelně baví. Jde o kombinaci drátků, skla a kovu a je třeba to vyvážit a propojit.
Hraní a zpívání a výtvarné tvoření má něco společného. Jaký je váš vztah k hudbě a mladé generaci?
Na Porty jsem začínal jezdit už před čtyřiceti lety a s dětmi jsem pracoval a pracuji celý život, jsem pedagog. Ale jsem s nimi i o prázdninách, jezdil jsem na tábory, samozřejmě se hrálo na kytaru, zpívalo se. Bez děcek, zpívání a kytar si nedokážu život představit. Že teď můžu nějakým způsobem ztvárnit kytaru pro děcka za zpívání, je jen třešničkou na dortu. A už teď mám v hlavě i nápad na příští ročník.
Pavlína Jíšová: Mladí jsou jako raketa a tak to má být
Hostem finále Dětské Porty byla zpěvačka Pavlína Jíšová a její kapela Bababand. Povídali jsme si o tom, jaký je její vztah k dětem a tvorbě mladé generace.
Jaký je váš vztah k dětem a jejich zpívání?
Jako vyučená učitelka českého jazyka a hudební výchovy mám k dětem dobrý vztah. Ale protože jsem jim nechtěla ubližovat, odešla jsem hned po vysoké škole zpívat se Žalmanem, který řekl, že do žádné školy učit nepůjdu. Vydrželo mi to dodneška, i když se Žalmanem dávno nehraju.
Sledujete mladou generaci zpěváků?
Měla jsem dva pořady v České televizi a tam jsme mapovali i mladou scénu. Také jsem byla několikrát v porotě na Folkovém kvítku, na Dětské Portě i jinde. Jsem moc ráda, že už nemusím soutěžit, protože už bych rozhodně nic nevyhrála. Ty děti jsou prostě dobré.
Co byste poradila mladým začínajícím hudebníkům?
Buďte všestranní. Hrála jsem na housle, ale ty jsem včas zahodila, protože mi to nešlo. Pak jsem jenom zpívala, na kytaru jsem nehrála. Dneska je důležité hrát pořádně alespoň na jeden nástroj, psát si vlastní repertoár a zpívat a tvořit. Dneska jsou potřeba i ty moderní věci jako videa, Facebooky a podobně – prostě to, co já už neumím. Mladí jsou v tomhle mnohem dál, jsou jako raketa. Já pomyslím a přemýšlím, ale oni to
Jana Štěpánová: Buďte pyšní, že jste ve finále
Pravidelnou moderátorkou finále Dětské Porty je Jana Štěpánová. Přiznává, že jí sledování mladé muzikantské generace dává naději.
Finále DP moderuješ poněkolikáté.
Ještě tě to baví?
Baví mě to moc hlavně kvůli těm děckám. Pokaždé si říkám, jestli mě ještě něco dokáže překvapit. A vždy se něco najde. Ve mně vzbuzuje až pocit němého úžasu, jak jsou ty děti šikovné, kultivované, vyspělé po pěvecké nebo muzikantské stránce. Dělá mi to dobře.
Vidíš v nich budoucnost?
Ano, vidím, jak je mladá generace šikovná. Dřív jsem měla strach, že je mezi námi jen techno a tak. My vyrůstali u táboráků a vokální zpěv a hraní, které lahodí uchu, pro nás byly velmi důležité. Tihle mladí muzikanti mi každý rok dokazují, že se nemusím bát.
Asi je zbytečné se ptát, jestli je lepší moderovat finále on-line, nebo naživo, že?
Živý kontakt s lidmi je nezaměnitelný a nabíjí mě. Loni jsme byli rádi, že se nám podařilo uspořádat DP alespoň nějak. Byla to veliká zkušenost, ale doufám, že už se nebude opakovat.
Jak to vidíš s úrovní soutěžících na DP? Máš zkušenosti a srovnání i s oblastními koly…
Ti, co se dostali na republiku, musí být pyšní, že jsou tu, i když třeba nevyhrají. Jejich účast znamená, že patří mezi špičku. Finálová kola mají vysokou úroveň a letos jsem nezaznamenala žádný propadák. Za mě zkrátka absolutní špička.
Pojďme k tvému živému vystupování před lidmi…
To je moc fajn, ať už po stránce divadelní nebo hudební, s kapelou děláme hlavně vlastní tvorbu. Já píšu texty, manžel skládá hudbu, takže se doplňujeme a řekneme si v textech občas i to, co jinak během života nestihneme. Měli jsme strach, že to letos bude s hraním špatné, ale obavy se nenaplnily.
Evidentně nebyli natěšení jen muzikanti, ale i diváci.
Je vidět, že lidem chybí kontakt, že potřebují vnímat názor někoho jiného. Že chtějí to umění a pohlazení po duši, které je nenahraditelné. Prostě rovnou udělají. A tak to má být.
