V novém roce bych si přál, abych nebyl vystaven nebezpečí postihu za přestupek podle § 34 odst. 1 krizového zákona (z.č. 240/2000 Sb.). Ten můžeme spáchat tím, že porušíme zákaz pohybu a pobytu na místech mimo bydliště bez respirátoru, roušky, ústenky, šátku, šály, vhodně upraveného náhubku tak, aby plnil funkci respirátoru (roubík neplatí) nebo jiného originálního prostředku způsobilého chránit dýchací cesty (slovy zákona „ochranný prostředek dýchacích cest“). Nechci se totiž bát, že při mé příslovečné roztržitosti (nedávno jsem se přistihl, že mám na krku dvě roušky) mi bude uložena pokuta až 20 000 Kč. Nechci se vracet domů, protože jsem zapomněl roušku. Nechci už vyvářet roušky. Nechci návštěvám na pracovišti desinfikovat dlaně a hřbety rukou. Nechci znova zažívat situaci, kdy jsem dostal rýmu a kašel a bál jsem se navštívit moji 75 letou maminku, abych ji nenakazil. Nechci k ní přicházet a odcházet, aniž bych jí mohl dát pusu. Nechci zvýšenou spotřebu gelu na vlasy, protože pokud by mne moje kadeřnice ostříhala, mohla by dostat pokutu až 3 000 000 Kč, protože by tím spáchala přestupek podle zákona o ochraně veřejného zdraví (z.č. 258/2000 Sb.).
Nebrojím proti trestání nezodpovědných jedinců, ale proti tomu protivnému viru SARS Covid 19, který už tu prudí skoro rok. Hnusný vire, táhni. Přál bych si, abys byl fyzickou nebo právnickou osobou, abych tě mohl žalovat u civilního soudu o náhradu majetkové i nemajetkové újmu mých blízkých, přátel a všech členů našeho spolku. Podal bych na tebe trestní oznámení, abys byl uvržen do izolace, zapomnění, případně do těch nejtemnějších míst, kam zhusta posíláme kde co a kde koho. Tam patříš. Tak už víte, co bych si nepřál. Naproti tomu bych si přál, abychom si v novém roce zachovali optimismus, přátelství a lásku. Bez optimismu totiž propadneme beznaději, bez přátelství osamění. A bez lásky? Bez ní ztratíme smysl života.
Michal Pokorný
právní zástupce Pionýra,
advokát a kupodivu člověk