aneb rozloučení s Mozaikou po 12 letech
Schválně jsem si pro titulek vybral název vtipné knihy Jerzyho Kosinskiho (a filmu s Peterem Sellersem v hlavní roli). Vtipálci si možná říkají, že důvodem nejspíš bude, že hlavní postava je dost prostého rozumu. Vybral sjem ho spíš proto, že v příběhu hrají velkou roli média, a také proto, že je prostě hezky výstižný.
Ne sbohem, ale na shledanou
Dost řečí kolem. Mozaiku čeká změna na pozici odpovědného redaktora, kterou jsem se rozhodl po dvanácti letech opustit. Nebylo to rozhodnutí náhlé, zrálo už dlouho a jednoho dne zkrátka dozrálo. Neopouštím ale Mozaiku úplně, mé jméno tu a tam pod články zahlédnete dál, budu ale už přispívat jen jako externista.
Co se povedlo
Když jsem se s kolegy v redakci bavil o tom, jestli vůbec takovéto rozloučení do Mozaiky psát, říkali, že určitě ano a že můžu třeba napsat, co se mi povedlo a jaké na nového odpovědného redaktora čekají výzvy. A tady se vracím k titulku. Mozaika není časopis, kde by si jeden člověk uskutečňoval své představy, jeho obsah odráží život celého našeho spolku, promítají se do něj nápady více lidí. A právě proto nejsem ani tak hrdý na to, co jsem dokázal, ale spíš vděčný, že jsem mohl být při tom. Musím totiž sebekriticky přiznat, že většina věcí, které se mi v Mozaice za ty roky líbily nejvíc, vznikla z nápadů jiných lidí. Já je jen pomáhal uskutečnit a promítnout na stránky. A často, hlavně při pohledu s odstupem, to byl opravdu obohacující proces a skvělá zkušenost.
Přeci jen ale přidám perličku a připomenu něco, co se mi povedlo. Když jsem Mozaiku přebíral, byla barevná jen její obálka. Hned první „moje“ Mozaika byla ale už barevná celá, a ani se tím tisk příliš neprodražil… Pamatujete to ještě?
Bude to výzva
A co výzvy pro mé nástupce? Bude jich dost, mnoho z nich těžko předpovědět. Ale jednu si s sebou Mozaika nese, co pamatuju, a těžko se to změní. Cílová skupina je neuvěřitelně rozmanitá a nejde si vybrat jen jeden směr a ostatní pominout. Často zaznívaly třeba náměty, ať Mozaika vypadá víc jako časopisy pro náctileté, ale kolik vedoucích oddílů a skupin je náctiletých? Navíc je Mozaika částečně i prezentační médium, směřuje přece i mimo náš spolek. A tohle všechno držet v rovnováze podle mne je i dál bude asi největší výzva.
Rozloučení a poděkování
Napřed jsem si nebyl jistý, co vlastně psát, teď mi běží hlavou všechno, na co už není prostor… Takže stručně. Děkuji všem, kdo se na Mozaice za těch 12 let podíleli, od oddíláků, kteří sem tam poslali zprávu do Sami o sobě, až po „redakční stálice“. Jedno jméno mne ale provázelo opravdu celých 12 let. Někdy jsme se neshodli v představách, pochopitelně, ale vždycky jsme dokázali hledat řešení. A za to ti, Martine, děkuju. A na úplný závěr chci říct, že Mozaika zůstává v dobrých rukách, mám teď na mysli Aničku, Tirís, Ráďu, Terku a další… A jaké jméno k nim přibude místo mne? To se nechte překvapit.
Díky vám všem!
Jakub