Autorským právům jsem se na těchto stránkách už věnoval, ale zřejmě má slova ne všude padla na úrodnou půdu. Od okamžiku, kdy bylo možné původní dílo jednoduše (a relativně levně) rozmnožit (prvou metodou byl knihtisk a dnes je to podoba datového souboru obsahujícího hudbu, text, audiovizuální dílo, databází apod.), přestal být autor „jakoby“ důležitý. Mohl třeba umřít hlady, ale jeho dílo „žilo“ nezávisle na něm dál a bylo předmětem obchodu. Poprvé to pochopili v Anglii, která má světový primát v ochraně psaných děl, a tak se po staletí rozvíjela až do současné podoby. Podle platných zákonů lze autorské dílo použít jen se souhlasem autora, na základě smlouvy, ale i ta má svá omezení. V ČR (a většině civilizovaných zemí) máme autorská práva dvojího druhu: osobní
a majetková.
• Práva osobní (která nelze převádět) znamenají právo hlásit se k autorství
a dílo hájit proti zásahům (obraz by chtěl někdo vylepšit vlastním malůvkou) z jednoduchého důvodu: autorem vytvořené dílo nemůže vytvořit nikdo jiný.
• Práva majetková jsou vyjádřením práva dílo použít (například vydat knihu nebo promítat film v kině). Zjednodušeně řečeno to znamená, že autor udělí souhlas k nějakému způsobu použití tzv. licenční smlouvou (vymezuje způsob užití a honorář, nebo bezplatnost licence).
Vznik internetu přinesl skutečně neomezené možnosti v šíření informací a tou jsou i autorská díla. Skutečnost, že se autorská díla (fotografie, filmy, texty) fakticky neomezeně staly součástí sdílených dat, ovšem neznamená, že pro ně přestala platit autorskoprávní ochrana, ovšem snadnost jejich získání je záludná. Spořádaného občana by nenapadlo ukrást knihu nebo pohlednici, ale stažení obrázku nebo filmu z internetu jako by mělo tendenci stát se normou. O užití díla pro osobní potřebu toho bylo napsáno mnohé, o zákonných licencích – bezplatném užití – už jsem psal, a také o tom, že nelze z internetu stáhnout fotky, plakáty, hudební díla, texty a ty bez dalšího použít např. při tvorbě webových stránek (tj. zpřístupnění veřejnosti). To může být postiženo jak podle trestního práva, tak zpoplatněním (dvojnásobek obvyklé taxy).
Jak užít a neporušit: prolomení této zásady přináší americká neziskovka Creative Commons (CC-přeloženo volně tvůrčí společenství). To si vytklo cíl autorská díla (se souhlasem autorů) zpřístupnit veřejnosti k legálnímu využívání a sdílení. K tomu byly vytvořeny standardizované „licenční podmínky“, které určitá práva na užívání díla dávají bezplatně k dispozici (a logicky některá si ponechávají) – ovšem za určitých podmínek, které uživatel musí respektovat. Podle toho jsou díla označována doložkou:
Uveďte původ. Uděluje právo rozmnožovat, rozšiřovat, vystavovat a sdělovat dílo a z něj odvozená díla pouze při uvedení autora.
Neužívejte komerčně. Uděluje právo rozmnožovat, rozšiřovat, vystavovat
a sdělovat dílo (případně z něj odvozená díla) pouze pro nevýdělečné účely.
Nezpracovávejte. Uděluje právo ostatním rozmnožovat, rozšiřovat, vystavovat a sdělovat pouze dílo v původní podobě, nikoli díla z něj odvozená.
Zachovejte licenci. Uděluje právo ostatním rozšiřovat odvozená díla pouze za podmínek identické či slučitelné licence (tedy vytvořené musí být opatřeno doložkou se stejnými právy).
Blíže viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Creative_Commons a řada dalších stránek, které se tématu věnují.
Připojuji doložku
Michal Pokorný, advokát
Právní zástupce Pionýra