Letos máme přestupný rok, tak se na tento jev pojďme podívat blíže. Rok je doba, za kterou Země oběhne Slunce. Trvá jí to přesně 365 dní, 5 hodin 48 minut a 45 vteřin, jenže náš kalendářní rok trvá jen 365 dní. Kam se tedy ztratí těch necelých šest hodin? Neztratí, to je právě ten den navíc, který se jednou za čtyři roky přidává. Kdybychom to nedělali, docházelo by k posunu a za nějakou dobu (hodně dlouhou dobu) bychom měli horko v prosinci a sníh by u nás padal třeba v červenci. Ufff, to hlavní bychom měli.
A teď proč zrovna únor. Za to může fakt, že ve starověkém Římě používali juliánský kalendář, v němž nový rok začínal v březnu. Den navíc se tedy logicky přidával na samý konec roku a vznikl 29. únor. Ale pozor, v době zavedení nešlo hned o 29. únor, tehdy měli po nějakou dobu mívali Římané dvakrát 24. února. Pravidlo přidání jednoho dne jednou za čtyři roky zavedl Julius Caesar, ale systém přestupného roku už fungoval ve starém Egyptě.
K 29. únoru se váže anglosaská tradice. Údajně jde o jediný den v roce, kdy může žena oficiálně požádat muže o ruku. Dříve se říkalo, že nikdy jindy na to žena právo nemá, ale v dnešní době, kdy je na vzestupu emancipace a rovnost pohlaví, bychom už to tak striktně nedodržovali…
Známých osobností s tímto datem narození příliš není, patří mezi ně například český spisovatel Josef Svatopluk Machar (1864) či německý fotbalista Benedikt Höwedes. V roce 1784 podtrhl příval ledových ker v šest hodin ráno při velké povodni osmý pilíř Karlova mostu v Praze a k němu přistavěná strážnice zmizela ve vodě. Z mostu spadla do Vltavy i část sousoší sv. Václava a postava Anděla.
Mirka
