Adamův příběh se začal psát už před několika léty. V klubovně se objevil po jednom z našich jarních sportovních turnajů. Bylo to pro nás docela překvapení, protože byl tělem a duší fotbalista. Ne, že by to měla být nějaká vada – spíš jsme se všichni divili, že si na nás krom fotbalu našel ještě čas… Znáte to, pořád samý zápas nebo tréninky…
V každém případě ho k naší činnosti něco táhlo. S blížícím se létem se začalo hovořit i o letním táboře, a tak se Adam rychle dostal i na seznam účastníků. Těšil se na něj o to víc, o co méně stíhal naše běžné víkendové akce.
Pro Adama začal letní tábor jako pro všechny ostatní děti – rozdělení do oddílů, ubytování ve stanech, první seznamovací a rozehřívací hry. Brzy se ale kolem něj začaly dít neobvyklé věci. U každé soutěže se pohádal, nebo spíš rozhádal se spoluhráči i s protihráči. Není divu, že si brzy na jeho chování stěžovali nejen děti, ale i vedoucí. Dohodli jsme se proto na poradě, že si jeho chování budeme víc všímat.
Bohužel se ukázalo, že uhlídat ho a brzdit všechny jeho výpady není možné. Jednou jsme během odpoledního klidu zaslechli, jak se z jeho stanu ozývá: „Kdo ti nadává, ty tlusťochu“. Začali jsme chápat, že si své útoky vůbec neuvědomuje a že něco musíme udělat. Jeden z vedoucích Adama odvedl do jídelny, aby si s ním někde v klidu promluvil. Už cestou se ale Adam uklidnil a skoro jako by byl rád, že si jej někdo všímá – představa o umravnění agresora se rozplynula.
Z rozhovoru v jídelně jsme vůbec nebyli moudří. Adam si polovinu svých agresivních projevů vůbec neuvědomoval. O to víc si ale za všechno mohl sám. Dílem za jeho silácké projevy mohla jeho divoká povaha (temperament), dílem možná strach z vrstevníků. V každém případě jsme nabyli dojmu, že spíš než hlídání bude Adam potřebovat pomoc. Pomoc v nasměrování jeho rychlosti a výbušnosti někam, kde nebude tolik „škodit“. Zkusili jsme proto zařadit několik her, kde soupeření bylo dovoleno – ale jen v rámci pravidel.
Během tábora jsme pak s Adamem učinili ještě mnoho zkušeností a dlužno dodat, že ne všechny byly negativní. Docela rád pomáhal – při službě, při úklidu, při vaření a dokonce i s výrazně mladšími účastníky. Zřejmě to pro něj byly situace, kdy se necítil ohrožen. No, a když došlo na fotbal či na soutěže, tak jsme věděli, že to nepůjde bez rozhodčího. Přítomnost vedoucích u jakýchkoli soutěží byla pro Adama zárukou, nejen že se bude hrát podle pravidel, ale že také není prostor, aby se o pravidlech příliš diskutovalo.
Jak Adam dospíval, měnilo se také jeho chování. Radili jsme mu, jak má své vzteky zvládat. „Třeba se i kousni do jazyku – než něco vypustíš, napočítej do deseti apod.“ V každém případě měl Adam velké štěstí v tom, že ta jeho agrese směřovala ke slovům.
Dnes na naše tábory vzpomíná v dobrém, díky pocitu bezpečí, který jsme byli nuceni pro něj vytvářet, zažil spoustu pohodových dnů. Zpětně jsme si také začali uvědomovat, proč se Adamovi u nás tak líbilo. Vytvářeli jsme mu oázu, ve které našel i několik kamarádů, se kterými si rozumí dodnes. A my si díky němu zase jednou uvědomili, že výchova má smysl.
kolektiv autorů
ilustrační foto: PS Omega
Příčiny
- Často může být příčinou výbušná povaha (temperament), který se může projevovat ve fyzické či slovní agresivitě.
- V některých případech může být chování dítěte významně ovlivněno vzory v rodině (a kulturou prostředí, ve kterém vyrůstá a které ho formuje).
- Někteří jedinci se mohou chovat agresivně proto, aby na sebe upozornili a získali tak potřebnou dávku pozornosti (psychického nebo i fyzického kontaktu).
- Agresivně se projevují jedinci, kteří se často cítí ohroženi.
- Agresivní vystupování se může projevovat také u hyperaktivních jedinců nebo dětí s diagnózou PAS (autismus).
- Jednorázově se agresivně mohou projevit i jedinci, u kterých „přetekl pohár“ (jistá forma obrany).
- V ojedinělých případech může jít i o jedince, kteří se snaží cíleně demonstrovat svoji nadvládu a v tomto případě i cíleně ubližují ostatním.
Řešení
- Při řešení agresivních projevů chování si všimněte, zda jde o agresi slovní či fyzickou, zda se opakuje.
- Fyzickou agresi je možné usměrnit vhodnými hrami – úpolové, soutěživé, bojové.
- Při hrách by měl být rozhodčí, který bude důsledně kontrolovat dodržování pravidel.
- Slovní útoky pomáhají zmírnit hry pro rozvoj sociálních dovedností a komunikace.
- U jedinců s úmyslem ubližovat je vhodné poradit se s rodiči o návštěvě psychologa a uvažovat o omezení kontaktu jedince s kolektivem (je potřeba si uvědomovat naše pedagogické limity).
- Vedení pohovoru má význam u dětí staršího školního věku, u mladších zpravidla nemá výchovný dopad.
- Při aktivitách je dobré, aby vedoucí byl poblíž dítěte s agresí, zaznamená tak včas „nastartování“ tohoto projevu.
- O zvládání agresivity existuje také spousta literatury – například Zdeněk Šimanovský: Hry pro zvládání agresivity a neklidu, Portál, Praha 2002, ISBN 80-7178-689-6.