Značné zmatky kolem znaku

V předchozím článku jsme se seznámili s případem zásahu do zákonné ochrany autorského práva. Dnešní příběh nám přiblíží další úskalí, na které můžeme narazit.

Pobočný spolek jedné středně velké organizace se usnesl, že by jeho znak z konce padesátých let měl být „modernizován“. Byla ustavena Komise pro nový znak, která formulovala zadání – tedy co by měl nový znak vyjadřovat, jaké výtvarné prvky jsou žádoucí a jaké ne. Do věci se obuli vpravdě zgruntu: rozhodli se vypsat soutěž, schválili odměnu pro vítěze ve výši 25 000 Kč a oslovili několik grafiků a grafických studií s tím, že do soutěže se může přihlásit kdokoliv. Vyhrál návrh, jehož autorem byl shodou okolností Petr Dvořák, kamarád ekonoma pobočného spolku. Když výsledky hodnocení schválila členská schůze, autoru slavnostně předali osvědčení o úspěchu, symbolický šek a 25 000 Kč v hotovosti.

Pak již šlo všechno jako po drátku: Petr dodal vítězný návrh v potřebných datových formátech a nový znak se záhy objevil na webu, na informační cedulce domu, kde byla klubovna, na nášivkách, tričkách, čepicích i odznacích. Všichni byli spokojeni a vypadalo to, že to tak i zůstane.

Asi za rok ale pobočný spolek obdržel dopis z advokátní kanceláře, kde se tvrdilo, že znak užívají neoprávněně, tudíž došlo k zásahu do majetkových práv firmy, která je zaměstnavatelem autora (Petra Dvořáka) a bylo požadováno, aby pobočný spolek okamžitě přestal znak používat, sdělil, ke kolika způsobům použití a v jakém počtu došlo, aby mohla být vyčíslena náhrada, která se předběžně oceňuje na 125 000 Kč. Nastal poprask. Dokumentace k soutěži ale byla v pořádku, odměna byla vyplacena. Tak kde je k ďasu problém? Nezbylo než obrátit se na advokáta, který se zabýval autorským právem. Ten si podklady prostudoval a řekl, že soutěž byla opravdu v pořádku, ovšem že byla vypsána jen na „návrhy nového znaku“. V zadání nikde nepadlo ani slova o používání znaku a o odměně za použití. Další využití znaku tak zůstalo „právně neošetřeno“. Dál vysvětlil, že „autorství“, respektive autorská práva, mají dvě složky: osobní – tedy právo se hlásit k dílu jako jeho autor (tato práva jsou nepřevoditelná). Druhou skupinu tvoří práva majetková, což je fakticky právo dílo (znak) používat – v našem případě např. na tiskovinách, tričkách apod. Tohle právo (říká se mu licence) se uděluje smlouvou a obvykle za úplatu. Advokát spolku se spojil s advokátem „vlastníka“ majetkových práv a dohodli se, že nejprve pohovoří s „autorem“ Petrem Dvořákem. Tak se dozvěděli, že Petr vytvořil návrh mimo zaměstnání – na vlastním počítači, doma, ve volném čase, že se do soutěže přihlásil svým jménem, a když uspěl, ani za „licenci“ nic nechtěl – udělal to z kamarádství a odměna za vítězství mu připadala více než štědrá. Navíc si byl vědom toho, že spolek je neziskový, a tak to považoval za svůj příspěvek na jeho činnost. Předal ovšem dokumentaci vedení firmy, aby je mohla zařadit do portfolia svých „úspěchů“. Udělal to, jak říkal, z loajality k zaměstnavateli a nebyl jím ani nijak odměněn. Když se pak vyměnilo vedení, tato informace zapadla, a tím vznikl celý problém: v dokumentaci firmy byl znak, ale žádná licenční smlouva. Když vyšlo najevo, že je pobočným spolkem používán, problém byl na světě.

Oba advokáti se shodli na tom, že se jedná o nedorozumění, a smírně se rozešli. Pobočný spolek dostal účet za právní služby a navíc licenční smlouvu s Petrem Dvořákem, kde byla udělena bezplatná licence ke všem způsobům užití díla (znaku) na celou dobu trvání majetkových práv (70 let po smrti autora).

Takže, přátelé, opatrně – to, že jste někoho za jeho autorský výkon odměnili, neznamená, že si s dílem můžete dělat, co chcete.

Michal Pokorný
Advokát, právní zástupce Pionýra