Zloděj potvrzení nedává

Kdysi mi známý starší advokát vyprávěl příběh, který slyšel od svého prvého zaměstnavatele, předválečného advokáta. Jeho klient p. Hubert, se nedostavil na pravidelnou schůzku a objevil se až za měsíc. Vše vysvětlil tím, že na obchodní cestě v Turecku se nedohodl s tureckým partnerem, vrátil mu zálohu a v dobrém, jak se domníval, se rozešli. V předvečer odjezdu mu do hotelu úředník doručil zákaz vycestování a předvolání k soudu. Důvodem byla žaloba o vrácení zálohy (kterou zaplatil). U soudu vyslechl nářek obchodního partnera a tři svědky, kteří křivě dosvědčili, že se k tureckému partneru choval nezdvořile a odešel s tím, že nevrátí ničeho. Jednání bylo odročeno. Pan Hubert vyhledal advokáta doporučeného ředitelem hotelu. Advokát vše vyslechl, požádal o zálohu na zvýšené náklady, a ujistil, že vše dopadne dobře. U dalšího soudního jednání advokát k velkému překvapení pana Huberta potvrdil průběh jednání. Odmlčel se a pokračoval: že jeho klient si již ten samý večer uvědomil nesprávnost svého chování a druhého dne obchodního partnera navštívil, zálohu splatil, a to v přítomnosti dvou ctihodných tureckých obchodníků. Ti před soudem vše dosvědčili. Žaloba byla zamítnuta a pan Hubert se vrátil domů. Z příběhu plyne zásadní poučení: nesmíme platit, aniž bychom dostali potvrzení o placení. Je totiž nejenom právem požadovat potvrzení o placení, ale povinností toho, komu platíme, potvrzení vydat. Povinnost je tak silná, že pokud by nám bylo odpíráno vydání potvrzení, platit nemusíme. Stejně tak musíme žádat a uschovat účet při nákupu v obchodě. Bez něj nelze placení doložit a výrazně si ztížíme případnou reklamaci. Poctivý vždy potvrzení vydá.

Michal