Zavazuje nás konání i nekonání (kéž by jen dobrá vůle)

Každý máme práva, ale i povinnosti. Ty druhé mohou být smluvní – podle smlouvy nájemní platit nájemné. Může nás ovšem zavázat i pouhý podpis – na líci směnky, pokud není připsáno něco jiného, znamená ručení za výstavce. A co povinnosti zákonné: při podání žaloby zaplatit soudní poplatek, podávat daňová přiznání a čipovat pejsky. Zatím zmiňuji povinnosti něco konat. Máme ovšem i povinnosti nekonat (a ty mohou být jak ze smlouvy, tak ze zákona): neházet odpadky na sousedův pozemek či nekrást. Logicky si zaděláme na problém, pokud povinnost porušíme: nekonáme, ač bychom měli (při dopravní nehodě neposkytneme pomoc tomu, kdo je v ohrožení života) nebo konáme, ač bychom neměli (zkuste před domem hrát na buben ve tři ráno). Každý náš čin a doslova každý krok (nebo úkrok) může a často zakládá povinnost. Právníci a filosofové zjistili, že povinnost může být jen čtverého druhu: dát (např. zaplatit nebo vrátit knihu), vykonat (opravu stavby), zdržet se (svádění okapové vody na sousedův pozemek) a strpět něco (např. průjezd přes váš pozemek). Abychom nekonfliktně přežili, musíme tedy své povinnosti plnit bez ohledu na to, jak vznikly: občas něco dát (třebas neradi), cosi vykonat (i s nechutí), jiné nekonat (s přemáháním) a něco úplně jiného strpět (někdy protrpět). A když už jsou ty Vánoce, tak si dávejme dárky (s radostí), popřejme si navzájem (upřímně), nepronášejme rádoby vtipné poznámky (se sebezapřením) a zdržme se (přejídání a někdy i projevů zklamání). Od toho Vánoce přece jsou.

Michal