Výzvy environmentální výchovy

Díky všestrannosti Pionýra je součástí naší činnosti i poznávání přírody a výchova k správnému chování v ní a k ní. Je ale řada organizací, pro které jde o hlavní nebo dokonce jedinou náplň – a díky tomu jsou skutečnými odborníky. Jednou takovou je i Pavučina – síť středisek ekologické výchovy, která se zaměřuje hlavně na vzdělávání a osvětu. Oslovili jsme ji s žádostí o rozhovor například o tom, jaké výzvy je environmentální výchově nutno překonávat či jak se mění vnímání celé této tematiky naší dnešní společností. Na naše otázky odpovídal jeden ze školitelů Pavučiny, Michal Medek, který je mimo jiné také Junák, takže oblast činnosti v oddílech je mu hodně blízká…

Michal Medek

O ochraně životního prostředí se hodně mluví, hlavně o klimatických změnách. Hádám ale, že když si vedoucí oddílu řekne, že je potřeba se s dětmi začít věnovat ochraně přírody, asi by měl začít někde jinde. Máte rady pro úplné začátečníky?

Myslím, že základní je podívat se na vhodnost témat a metod věku dětí. Kolega z katedry environmentalistiky Honza Krajhanzl o tom napsal hezký článek na portál ekopsychologie. Například s předškoláky a dětmi mladšího školního věku nám jde především o kontakt s přírodou a její poznávání. Není smysluplné je vystavovat pocitům viny nebo strašit děním, které nemohou ovlivnit. Naopak se staršími má smysl otevírat i tíživější témata nebo témata dotýkající se propojení našeho životního stylu s životním prostředím. To ovšem klade značné nároky na vedoucího, protože sám musí jít příkladem. Mluvit o tom „co by se mělo“ umí každý, ale těžko tím někoho zapálí.

Poměrně často se také zaměňuje ochrana životního prostředí s ochranou přírody, což je koneckonců vidět i z vaší otázky. Ochranou přírody rozumíme snahu o záchranu jednotlivých druhů organismů, jejich stanovišť a biologické rozmanitosti. Ochrana přírody se v tomto tisíciletí hodně profesionalizovala, ale přesto je zde velký potenciál pro činnosti oddílů. Možná i příležitost na příspěvek do oddílové pokladny. V Junáku se teď rozjíždí program patronátů oddílů nad zvláště chráněnými územími a myslím si, že určitě něco podobného dělají i některé oddíly Pionýra. Vědomá péče o kousek přírody může být důležitým předělem na cestě od slov k činům.

„Problém je napětí ve společnosti, kde se celkem zřetelně ukazuje, že na rozhodovacích pozicích začasto jsou lidé, kterým jde především o zachování statu quo. Žijí ve svém pohodlném světě a změny, které se dějí v přírodě, nevidí a zlehčují.“

Kromě nutnosti přejít od slov k činům je v environmentální výchově dětí a mladých lidí určitě řada dalších výzev. Kde je vidíte? Jak velkou hrozbu například představují dezinformace?

Nemyslím si, že je problém v ohrožení dezinformacemi. Problém je napětí ve společnosti, kde se celkem zřetelně ukazuje, že na rozhodovacích pozicích začasto jsou lidé, kterým jde především o zachování statu quo. Žijí ve svém pohodlném světě a změny, které se dějí v přírodě, nevidí a zlehčují. Využívají své pozice k hlásání nesmyslů do veřejného prostoru, často za použití sofistikovaných metod PR agentur. Když pak přijde švédská teenegerka a poukáže na to, že problém je potřeba řešit a ne zametat pod koberec, stane se snadným cílem.

Takže za mne je největší výzvou současnosti nalezení konsensu ve společnosti. Dělat environmentální výchovu v prostředí, které se vysmívá environmentálním problémům, má možná nádech disentu, ale nevede k potřebným efektům. Zřejmě k tomu ale bude nakonec potřeba nějaký pořádný tuzemský budíček, podobný jako byly třeba nedávné požáry v Austrálii. Částečně už jsme to zažili během povodní před dvaceti lety a dnes to můžeme vidět v lesnictví, kde kůrovcová kalamita jednoznačně potvrdila to, co marginalizované skupinky lesníků a přírodovědců tvrdily 40 let. Byznys ale jel dál po své linii. Nezaregistroval jsem, že by se kdokoliv za dláždění cesty k současnému stavu lesů omluvil nebo na sebe vzal spoluodpovědnost. Důležité ale je, že se mění přístupy celé společnosti a dnes vidíme konsensus v potřebě zadržování vody v krajině i změnách ve způsobu lesního hospodaření. Bylo by hezké, kdybychom agendu dalších environmentálních témat přijímali méně bolestivě, ale jsem v tom skeptický.

Ano, zdá se, že mnoho lidí se v tomhle směru jaksi „probouzí“. S tím se mění i vnímání pojmů jako ekologie, životní prostředí, environmentalismus… Rychle roste „ekobyznys“. Odráží se to i v tom, jak lidé reagují na vaši činnost?

Určitě roste počet lidí, kteří se snaží o změnu. Moc se mi líbí, že tyto snahy vychází z různých kořenů: duchovních, ochranářských, byznysových, romantických. Důležité je, abychom se v této houšti neztratili a měli na paměti řešení hlavních současných problémů, kterými jsou úbytek biodiverzity a neudržitelnost civilizace založené na čerpání fosilních paliv.

Environmentální výchova je v ČR respektovaným partnerem ze strany Ministerstva životního prostředí a leckde i na regionální úrovni. V ostatních resortech by to mohlo být lepší. Nemyslím si, že by zájem o eko-řešení zvyšoval zájem o ekologickou výchovu. Směr je, doufám, spíše opačný.

„Výzkumy, které máme k dispozici, naznačují, že organizace dětí a mládeže konají obrovský kus práce v environmentální výchově, často i nevědomky.“

Výchově a vzdělávání v této oblasti se alespoň částečně věnuje i dost organizací dětí a mládeže včetně Pionýra. Jak moc je pro vás zajímavá spolupráce s nimi – plošně nebo i na místní úrovni?

Výzkumy, které máme k dispozici, naznačují, že organizace dětí a mládeže konají obrovský kus práce v environmentální výchově, často i nevědomky. Třeba takový puťák učí mladé lidi nejenom skromnosti, houževnatosti a nekonzumnímu přístupu k životu (pokud se tedy vymaníme z tenat zájmů outdoorových obchodů). Ale zároveň je nutí přizpůsobovat se přírodním danostem a vytrhává je z každodennosti, na kterou se pak mohou podívat s kritickým odstupem – uvědomit si, co doopravdy potřebují k životu. 

Také když si vezmeme, že krátkodobý výukový program trvá 3 hodiny, pobytový 30 hodin, ale oddílový život jsou řádově stovky hodin ročně, ukáže se potenciál organizací dětí a mládeže.

Spolupráce mezi členy Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina a organizacemi dětí a mládeže už probíhá na několika úrovních, nejvíc zatím s Hnutím Brontosaurus a Junákem. Myslím, že by stálo za to prohloubit ji i s Pionýrem a dalšími organizacemi. Řada mých studentů na katedře environmentálních studií jsou aktivními členy Pionýra, ale už deset let se neúspěšně snažím najít mezi nimi někoho, kdo by měl povědomí o environmentálním programu Modrá planeta.

Na konec trošičku odbočím. V přehledu vašich vzdělávacích akcí jsou některé už několik měsíců dopředu plné. Hodí se i pro vedoucí oddílů? A jaký je zájem o nabízené konzultace a stáže u různých ekologicky zaměřených organizací?

Vzdělávací akce, které realizuje Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, jsou především určeny pro tvůrce a realizátory environmentálních výukových programů pro školy. Obecně je samozřejmě lze aplikovat i na programy v mimoškolní výchově, ale formátem programů (několikahodinové bloky či vícedenní pobytové programy) i odkazy na standardy, jsou zaměřeny na oblast školství. V případě zájmu však budeme rádi spolupracovat na vzdělávání s dalšími organizacemi. Koneckonců podstatná část lektorů environmentální výchovy má kořeny v organizacích dětí a mládeže.

ptal se Jakub

Michal Medek
přednáší environmentální výchovu na Ústavu pedagogických věd FF MU a Katedře environmentálních studií FSS MU. Založil a vedl středisko ekologické výchovy Rychta Krásensko (provozuje Lipka) a středisko ekologické výchovy Kaprálův mlýn (provozuje Junák). Školí lektory SSEV Pavučina. Se svým oddílem se zaměřoval na péči o přírodu a expedice do Karpat a na Balkán.

SSEV Pavučina, z. s.
Pavučina, síť středisek ekologické výchovy je střešní organizace pro ty, kdo se věnují environmentální výchově v České republice. Pomáhá rozvoji environmentální výchovy prostřednictvím sítě svých členů (45 + 1 pozorovatel) a ve spolupráci se svými partnery. Podporuje rozvoj takového vzdělávání, které přispívá k udržitelnému životu jednotlivců i společnosti a ochraně přírody v naší zemi a na naší planetě.
www.pavucina-sev.cz