Všichni potřebujeme kamarády

Prožívání uspokojivých mezilidských vztahů lze řadit mezi základní lidské potřeby. Člověk je tvor společenský a až na vzácné výjimky je součástí nějaké party, skupiny, či více skupin každý z nás. Celý život se pohybujeme v nějakých skupinách, objevují se přátelství, silnější a pevnější vazby, vznikají party. A taky zanikají. 

lověk má přirozenou potřebu sociálního kontaktu, potřebu navazovat především pozitivní a těsné vztahy, i když se samozřejmě liší mírou motivace a vlastní dovedností tyto vztahy utvářet. Bez ostatních lidí by člověk nebyl úplným člověkem. Díky mezilidským vztahům má možnost prožívat sebe, osobitým způsobem se projevovat a zároveň zpracovávat odezvu okolí, má možnost si ověřovat, jak jej vnímají ostatní, usměrňovat své chování. Mezilidské vztahy mu umožňují také ověřovat si svou vlastní sociální realitu, do jaké míry se jeho mínění shoduje s jinými. S druhými a od druhých se učí. S druhými se bavíme, pracujeme, smějeme, sdílíme radosti i starosti. Vrstevníci si poskytují vzájemnou emoční podporu. Částečně mohou také kompenzovat nedostatky v rodinných vztazích. Pozitivního vlivu vrstevnických skupin se využívá i v tzv. peer programech, které se využívají v rámci primární prevence patologických jevů. Dítě se snáze ztotožní s pozitivním modelem, který je mu věkově blízký, než se vzory dospělými. „Zdravý“ vrstevník může svým přirozeným působením ve skupině ovlivňovat postoje, hodnoty a způsoby chování neformálně a spontánně. Pokud se podaří, že se s ním cílová skupina identifikuje, snadno nabyté dovednosti a postoje přenese také do budoucnosti. Každý si určitě pamatujeme, že jsme v oddíle vzhlíželi k někomu staršímu, že jsme se mu chtěli vyrovnat. Učili jsme se nápodobou, stejně jako se malé děti učí mluvit. Nápodoba je nejjednodušší způsob učení se novému. A pokud budeme mít dobrý vzor, půjde nám to samo.

„Bez ostatních lidí by člověk nebyl úplným člověkem.“

Nejde všechno samo
V naší společnosti bohužel najdeme poměrně velkou část lidí osamělých. Ačkoliv jsou obklopeni lidmi, jsou sami. Proč? Možná nemají dostatečné sociální dovednosti, mají své specifické osobnostní zvláštnosti, možná nedošlo k plné socializaci vinou nedostatečného kontaktu. Můžeme se setkat i s dětmi izolovanými v rámci skupiny či společnosti kvůli neobvyklému chování. Děti sice komunikují prostřednictvím nejedné sociální sítě, ale v běžném životě je to s komunikací složitější. A právě komunikace je základním stavebním kamenem správného vztahu, ať už partnerského nebo přátelského. Pokud s kamarády nebudeme komunikovat, otevřeně a upřímně, špatně se navazuje důvěra, která spolu s komunikací tvoří základy. A stejně jako u stavby domu, i při stavbě vztahů potřebujeme pevné základy, se kterými pak neotřese kdejaké zemětřesení. Když si dům s názvem přátelství postavíme, měli bychom ho také udržovat, aby nám nespadl. Všichni, kdo v něm bydlí, by se o něj měli starat stejnou měrou. Měli bychom si povídat, hrát si, smát se, ale i společně překonávat krize, poznávat nové a podporovat druhé, když se jim zrovna nedaří. Pak nebude z domečku ruina, ale dům, do kterého je radost se vracet, kde je nám s ostatními dobře a kde máme oporu, i když nám není zrovna do zpěvu.

„Jakým způsobem vztahy a přátelství ovlivnila situace, která se ve světě objevila začátkem tohoto roku?“

Dopady pandemie
Jakým způsobem vztahy a přátelství ovlivnila situace, která se ve světě objevila začátkem tohoto roku? Kdy jsme museli být většinu času doma, děti nechodily do škol, schůzky oddílů byly přerušené, některé se zatím neobnovily, byla zrušena řada táborů. Jak toto zemětřesení ovlivnilo party přátel, které se potkávají v našich oddílech? Slovy naší ekonomky Kateřiny: „Těžko říct, takhle z hlavy“. Tato situace je pro většinu z nás nová. Tak dlouhou dobu v omezeném kontaktu většina z nás ještě nebyla. Nebyly na to provedené žádné výzkumy, studie. Vše ukáže čas. My můžeme pro „naše děti“ a jejich přátelství udělat to, že jim ten čas poskytneme. Stejně jako když se nám potká nová parta dětí, je dobré zapojit hry, které podporují spolupráci, důvěru a komunikaci. Dobře fungující skupiny, které měly pevné základy, snadno a rychle navážou tam, kde skončily. Vztahy postavené na nejasných základech se buď vzchopí, s naší pomocí se opraví a půjdou dál, nebo ne. Každý si z toho ale odnese jedinečnou zkušenost, která ho posune dál a pomůže s navazováním nových vztahů.
Asi každý z nás si na konci základní školy říkal, že se se spolužáky a partou ze školy, bude potkávat i nadále. Stejně tak si na konci každé životní etapy říkáme, že tito přátelé nám zůstanou navěky. Přátelství byla, jsou a budou. A ti praví přátelé, na které se můžeme spolehnout, zůstávají.

Majda