Víkend plný vzdělávání dobrovolníků

O tom, jak důležité je vzdělávání dobrovolníků v Pionýru, se mluví často. Není divu – je to prostě tak. Třetí říjnový víkend patřil vzdělávání v pražském i jihomoravském pionýrském vzdělávacím centru. Obě víkendovky dokázaly, že spojení vzdělávání s hrami a zábavou je pionýrům vlastní.

Víkendový výjezd kvalifikace oddílového vedoucího

O víkendu 18.–20. října se 23 účastníků a 6 lektorů vydalo na výjezd kurzu KOV – kvalifikace oddílového vedoucího. Ubytovaní byli ve skautské základně v Dobré Vodě u Třebíče. Celé tři dny provázely přednášky o hrách, Programu a Stanovách Pionýra, vedení oddílu, propagaci atd.

V pátek jsme začali přednáškou o psychologii a pedagogice. Ráno nás čekala netradiční rozcvička v podobě logických hádanek. Během dne se nám střídaly hry a přednášky. Hráli jsme například Sudoku, kdy jsme běhali pro lístečky a dávali vedoucím, kteří je lepili na hrací plán. Mimo to jsme se potřebovali i stmelit jako kolektiv, proto jsme hráli i týmovky. Povídali jsme si i o nočních hrách, a tak nás v noci zavedli do lesa projít bludiště. Po večerech nám vedoucí pouštěli před spaním večerníček Kočičáci, což byla i motivace naší víkendovky.

V sobotu nás poslali spát podezřele brzo, tak jsme zůstali ještě vzhůru, kdyby se hrála ještě nějaká větší noční hra. Ale vedoucí nás převezli a nic se nehrálo. V neděli ráno jsme si vylosovali barevné papírky, které nás rozdělily do týmů, ve kterých jsme měli za úkol získat z písmenek slovo smetana. Pro lístečky jsme běhali ve dvojicích a dá se říct, že to byla upravená hra hutututu. Po přednáškách následoval úklid a odjezd domů. Myslím, že jsme se vrátili všichni unavení, ale spokojení.

Kateřina Vetterová

Přivítejte patnáct nových instruktorů!

Do pražských pionýrských skupin míří patnáct nových instruktorů – třetím víkendem, který se konal 18.–20. října, jsme totiž zakončili kurz instruktorů Pionýra, v rámci kterého si účastnici zkoušeli plno věcí, které jim pomohou při činnosti s dětmi v jejich oddílech.

Kurz začal už v březnu, kdy jsme se sešli s účastníky kurzu hlavních vedoucích tábora, čehož jsme využili třeba při společném představování našich pionýrských skupin. Počasí bylo sice mrazivé, my se ale o víkendu věnovali otázkám palčivým – právu, bezpečnosti, základům zdravovědy. A aby nebyl sobotní večer fádní, vzali jsme po setmění kriketové hole a v přilehlém lesíku se pustili do speciální terénní varianty této hry.

Při druhém víkendu kurzu – v půlce května – jsme se dozvěděli něco o hospodaření a účetních dokladech, zažili si několik simulací první pomoci, věnovali jsme se pedagogice a psychologii, historii Pionýra a propagaci – třeba nápady, jak by mohla fungovat propagace na imaginární dokonalé PS Žůžo, které zkusíme použít v našich (skutečných) pionýrských skupinách. V sobotu večer jsme si dali pauzu při zážitkové hře.

Říjnový víkend byl třetí a poslední. V pátek večer jsme si okomentovali své fotky ze semináře o focení (který byl pár týdnů předtím) a pak debatovali o tom, kde bereme nápady, inspiraci a metodické podklady pro vymýšlení programu pro děti. Sobotní dopoledne jsme spojovali znalostí z předchozích částí kurzu a prakticky se zabývali přípravou akce – aby každý instruktor dokázal zorganizovat aspoň jednodenní akci pro oddíl. Odpoledne jsme si za poslechu slovenského rapu zopakovali něco z první pomoci, probrali jsme i běžné dětské zdravotní problémy a drobné úrazy a zkusili jsme neztratit hlavu i v trochu vážnějších úrazových situacích.

Nedělní dopoledne bylo věnované závěrečnému zkoušení. Nebylo to lehké, ale všem účastníkům se povedlo zkoušky úspěšně složit a z víkendu mohli odjet se získanou kvalifikací – ale hlavně se spoustou znalostí, dovedností a taky kamarádů.

Všechny školící víkendy měly skvělou atmosféru – a za to patří dík jak účastníkům, tak všem nadšeným lektorům z pražského PVC.

I když se tři výjezdní víkendy (a k tomu dva odpolední semináře v Praze) mohou zdát jako nadbytečné pro takovýto kurz, umožňují věnovat se řadě témat nejen teoreticky, ale je možnost si věci vyzkoušet i prakticky a zajímavější formou. Navíc je i dostatek času na odpočinek a další neformální aktivity i společné hry. Proto i v dalších kurzech (zejména KOV – kvalifikace oddílového vedoucího, který se chystá na příští rok) předpokládáme, že budeme pokračovat v podobném časovém schématu a že se budeme snažit posunout praktickou stránku kurzů zase o něco dále.

Ondra Machulda