Ve školství je nutné umět improvizovat

Školy jsou na tom na jednu stranu stejně jako my – začínají nový rok – ale zároveň fungují úplně jinak. Na „zkušenosti odjinud“ jsme se proto zeptali Kateřiny Doktorové, která je docela čerstvě (2,5 roku) ředitelkou školy ve středočeských Dolních Beřkovicích. A tak stejně jako mnoho našich vedoucích sama hledá nové cesty a nabírá zkušenosti. Řeč byla hlavně o plánování.

Pro začátek mi řekněte, jestli školy plánují na celý rok a kdy musí plán být hotový?
Plánování ve školství má několik kategorií. Dlouhodobý plán je na šest let a odpovídá funkčnímu období ředitele. Je to taková koncepce a vize. Z toho pak vycházejí roční plány, které jsou pro chod školy stěžejní. Dál jsou i měsíční a týdenní…
Roční plán je především „termínovka“, kde je zapsáno, kdy budou klasifikační a organizační porady, třídní schůzky, samozřejmě prázdniny, státní svátky a podobně. Do ročního plánu patří i další vzdělávání a osobní rozvoj pedagogických pracovníků, čili dokončování studia nebo různá školení. Patří tam samozřejmě hospitační činnost ředitele, kdy kontroluje práci učitelů. Úplně hotovo musí být v přípravném týdnu, ale kostra je už na konci předchozího školního roku. Samozřejmě během roku je možné plán upravit nebo doplnit.

Jak vlastně takový plán vypadá?
Žádnou pevně danou podobu nemá, takže to vychází hlavně z toho, co kontroluje školní inspekce, což je například právě hospitační činnost a vzdělávání učitelů. Samozřejmě každá inspekce má trochu jiné představy a já navíc žádnou kontrolu ještě neměla, takže doufám, že to mám přichystané všechno správně. 🙂
Pro případ kontroly musíme mít zdokumentováno například dodržování pravidel bezpečnosti práce zaměstnanců i dětí, evidenci školních úrazů a spoustu dalších věcí.

„Ve všem je potřeba se rozvíjet, překonávat překážky. To je podle mě to hlavní, co má děti základka naučit.“

A z čeho vychází plán vzdělávání?
Hlavně z Rámcového vzdělávacího programu, kde je ministerstvem školství stanoveno, co je nutné za těch devět let probrat a jaké úrovně kompetencí mají děti dosáhnout. Podrobnosti, jako co probrat v září a co návazně v říjnu, už si pak samozřejmě připravují jednotliví učitelé. Máme ještě školní vzdělávací program, což je takový živý organismus, který je potřeba průběžně upravovat. Zohledňují se tam výsledky dětí, výraznější obměny kantorů, kteří třeba chtějí pracovat s jinými učebnicemi, a podobně.

Jak výsledky vyhodnocujete?
Při hodnocení vzdělávání se snažím, aby učitelé zohlednili nejen výsledky, ale také snahu a posun dětí. Třeba já jako tělocvikář říkám, že dítě, které na začátku roku nedokázalo skoro nic a na konci zvládá polovinu toho, o co jsme se snažili, si zaslouží lepší známku než borec, co zvládá skoro všechno, ale má to na háku a za rok se nikam neposune.
Jasně, někomu třeba nejde fyzika, někomu ten tělocvik, ale ve všem je potřeba se rozvíjet, překonávat překážky. To je podle mě to hlavní, co má děti základka naučit.
Navíc plán není všechno, hrozně záleží na osobním přístupu. Nutný je osobní kontakt s rodiči, potkat se a bavit se, co je třeba zlepšit. Nestačí poslat po dítěti papír, na čem mají doma pracovat.
Zvlášť se také vyhodnocují podpůrná opatření u některých dětí. Ale samozřejmě všechny děti potřebují do nějaké míry individuální přístup. První rok jsem tu zažila kluka, co propadal, ze školy vyšel po sedmé třídě a neuměl číst a psát. Jeden z mých cílů je, že tohle už se nebude opakovat…

Na co je třeba si při plánování dát pozor?
O inspekci jsme už mluvili a co se týče předcházení nějakým provozním karambolům, tak toho moc není. Škola běží do jisté míry samospádem. Těžko si dovedu představit, že jednoho dne přijdeme do školy a nebudeme vědět, co máme dělat, protože jsme si to nenaplánovali. Samozřejmě můžou přijít věci, jako je koronavirová infekce, na kterou systém není připravený. Pak záleží na jednotlivých lidech, jak se k tomu postaví. Třeba pro online výuku nejsou žádná pravidla, navíc každá třída je jiná. Takže ve školství je nutné umět improvizovat. 🙂

Když mluvíte o koronaviru, plánujete si více variant vývoje?
Snažíme se být připraveni na to, že se může stát cokoli, ale stejně nevíme, jestli, kdy a jak moc se všechno vyosí. Takže máme termínový základ, máme vzdělávací plány a budeme se toho držet, jak to půjde. A když to nepůjde, přizpůsobíme se. 🙂

ptal se Jakub