V čem jsme machři a v čem spíš ne?

Možná jste už někdy v Pionýru zaslechli sousloví „hodnocení kvality“, ale co to je a k čemu je to dobré? Ve stručnosti to jde shrnout asi tak, že systémy hodnocení kvality jsou nástroje k tomu, aby organizace (firma, úřad, spolek – to je vlastně jedno) zjistila, kde má rezervy a velký prostor pro zlepšování. Výsledkem hodnocení pak nejsou jen nějaké body, ale z nich vycházejí úplně konkrétní návrhy, co je třeba udělat, abychom v té a té oblasti byli lepší než minule nebo alespoň nezaostávali. Jednotlivé systémy se dost liší, ale obecně k tomu slouží nějaká sada kritérií, u kterých je nutné určit, zda a do jaké míry je organizace splňuje. A přesně takový (ryze Pionýrský) nástroj v poslední době postupně vzniká.

Potřebujeme to?
Tahle otázka asi napadne leckoho. Přece většina z nás dobře ví, co nám jde a co ne… A teď ruku na srdce. Nezavíráme občas oči před problémy jen proto, že zrovna teď úplně nehoří? Anebo proto, že už je něco nějak 10 let, tak to asi bude v pořádku? Anebo prostě proto, že si občas nechceme nedostatky připustit? Při použití hodnoticího nástroje (i když jde o sebehodnocení) je už přeci jen těžší lhát si do kapsy… A (nejen pionýrská) zkušenost říká, že když je nedostatek v nějaké oblasti jednoznačně zachycen v bodech, grafech a hodnoticích zprávách, nejde ho přehlížet a významně se tím zvyšuje šance na zlepšení – samozřejmě pokud je v našich silách. Takže ano, potřebujeme. 🙂

Co tedy vzniká?
Z dřívějších zkušeností vyplynulo několik věcí – například, že hodnocení musí probíhat na všech úrovních (od oddílů „nahoru“), že musí jít o sebehodnocení (nikdo zvenku do toho nemluví) a že nástroj musí být srozumitelný a snadný k použití. Přesně podle tohoto zadání se postupně rodí sada hodnotících tabulek pro úroveň oddílu, PS, KOP a Pionýra. V každé z nich je sada otázek rozdělených do několika oblastí a k nim navržené čtyři odpovědi (odstupňované zhruba takto: všechno špatně / nic moc / docela to jde / všechno v pořádku). A z nich se postupně vybírá a zapisuje, až vznikne celkový výsledek, který je možné srovnávat s předchozími lety anebo třeba ostatními jednotkami. Hlavní ale je, že nás samotné donutí zamyslet se nad tím, jak věci fungují – a tam, kde spíš nefungují, hledat cestu k nápravě.

Předchozí zkušenosti
S hodnocením kvality má Pionýr už několik let různorodých zkušeností – na centrální úrovni začal v roce 2010 s hodnocením metodou CAF.

I když se v průběhu let ukázalo jako ne zcela vyhovující, poskytlo nám zároveň řadu nedocenitelných zkušeností. Jak známo, i pionýři slepých uliček přispívají k pokroku. 🙂

Postupem času bylo čím dále jasnější, že pokud má mít hodnocení kvality pro Pionýr skutečný přínos, je nutné mít nástroj, který je nám šitý na míru, to ale znamená vytvořit si ho vlastními silami. S prvními výsledky této snahy se bude pionýrská veřejnost postupně seznamovat během podzimu.

Jakub