Už z hor zní…

Je úterý ráno …všichni účastníci druhé části výměny se pomalu probouzejí. A najednou…
Začíná dobrodružství, na které nikdo asi jen tak nezapomene.

Jak si jistě pamatujete, v listopadovém vydání Mozaiky jste se mohli dočíst o první část výměny mezi Izraelem a Českou republikou, kterou zprostředkovává Česká rada dětí a mládeže společně s Radou hnutí mládeže v Izraeli.

V listopadu se tedy skupina zástupců organizací pro děti a mládež vydala na týden do Izraele. Během týdenního pobytu jsme shlédli snad všechny pamětihodnosti Izraele, které šly – Masada, Jeruzalém, Hayfa, Chrám božího hrobu, vykoupali jsme se v Mrtvém moři a navštívili izraelské organizace.

Věděli jste, že:

  • Po ukončení středoškolského vzdělání musí jak izraelské ženy, tak muži na povinnou vojnu? Zní to děsivě, ne? Ale představte si, že jedna z pozic, na které absolvujete vojnu, je učení dětí ve škole nebo ekologická práce – to ale neznamená, že se nenaučíte střílet. Vy se dokonce musíte naučit střílet. Ovšem může z vás být po dobu vojny i sniper, tou třeba byla organizátorka izraelské části.
  • V Izraeli je dobrovolnictví velkým tématem. Osobně si myslím, že je to tím, že „děti“ si po ukončení střední školy mohou odložit o rok nástup na vojnu právě tím, že budou rok dobrovolničit.
  • V Izraeli existují mládežnická hnutí, kde skupina 8–15 lidí od 15 let, například až do dospělosti, žije v jednom domě, sdílí finance, jídlo, prostor atd. Dokážete si to představit?

A najednou … se rozezní sirény. A teď si představte nás Čechy, kteří známe sirény jen z první středy v měsíci. No co vám budu… rozběhli jsme se a běželi jsme do krytu… sirény dozněly a my vyšli ven, dali si ranní kávu na střeše a najednou slyšíme dvě tupé rány – to zrovna narazily rakety na ocelový plášť Tel Avivu.

Pro obyvatele Izraele normální běžná věc… ale pro nás Čechy zážitek na celý život.

Anička Mindlová