Tvořivost


Byl jsem se na jednání Sekce pro rozvoj výchovných programů. Pracovní tým nese možná trochu strašidelné pojmenování, ale oč může působit hrozivěji, o to příjemnější pobyt to byl.

A přitom hóóódně pracovní – úkoly se tam rozdávaly, jen to lítalo (taky jsem si nějaký odnesl), ale přesto jsem měl pocit laskavosti a tvořivosti. Nabíjelo to, jako kvalitní zdroj energie.

Přál bych to zažít, každému. Protože onen pocit možnosti podílet se na tvorbě něčeho nového a užitečného a ověřování si dovednosti překonávat překážky či obtíže – to je k nezaplacení.

Jo, jiná věc je, že to s sebou nese práci, která se netýká pouze vlastního oddílu… Jenže, produkty téhle party, se kterou se fakt stojí za to kamarádit, ovšem mají ještě jednu vlastnost: Občas také chtějí, aby s nimi tvořili J i ti ostatní. A zde občas narážíme.

Je pro mne někdy k nepochopení – jak tvůrčím způsobem někteří umějí pracovat s dotacemi, ale uplatnit stejnou nápaditost při využití některých programových námětů, mám nyní na mysli například odborky, jakoby mnozí čekali buď na pokyn (žádné nařízení nepřijde!) a nebo na to, až to někdo – jak se říká – přežvýká do podoby: uchopím a uskutečním. Což sice v mnoha případech jde – ale ne vždy, občas musíme tenhle zvyk zkusit změnit a jen nečekat.

Přijde mi, že ač to jindy umíme opravdu skvěle, někdy vyčkáváme tak dlouho, že i dobré nápady skončí zapomenuté v čekárně. A to je škoda. Nemyslíte?

Martin