Třetí stroj času

Poslední rozhovor letošního roku je s Vendulou Pangrácovou, autorkou etapové hry „V zajetí stroje času“, která se umístila na třetím místě. Jak vybírají téma? Čím rozlišují oddíly? Co plánují na tento rok? To vše se dozvíte právě tady.

Představ vaší etapovku, o co v ní šlo?
Hráli jsme stroj času, ke kterému jsme měli vlastní vymyšlený příběh. První den, když děti přijely, jsme byli v současnosti. Při nástupu na shromaždišti po ubytování dětí vysvětloval hlavní vedoucí tábora (mimochodem můj manžel) princip tábora a byl představen jako hledač pokladů. Během nástupu za ním přišel ředitel muzea Chodska (žijeme na Chodsku, proto muzeum Chodska) s tím, že se mu ztratily cenné exponáty. Dal mu seznam exponátů, které se ztratily (např. světelný meč, zmenšenina egyptské pyramidy), a poprosil ho, aby mu je našel. Hledač pokladů poprosil děti, jestli by mu s hledáním pomohly, a tím to všechno začalo. Měli jsme sestrojený stroj času. Bylo to staré kolo, ke kterému byl přidělaný satelitní talíř a počítač. Každý večer při nástupu bylo vybráno jedno dítě, které šlapalo na stroji času, byla k tomu puštěná muzika a přenesli jsme se do jiného období, ve kterém jsme hledali příslušný ztracený exponát. K přenesení do jiné doby byly připravené scénky z daného období v kostýmech a každé ráno jsme se probudili do tábora vyzdobeného dle určité doby. Na konci každého dne jsme získávali nalezené exponáty, které jsme shromažďovali a na konci tábora předali zpět řediteli muzea.

Čím je vaše etapovka zajímá?
Je to ten typ etapových her, kdy každý den je něco jiného. Mě baví, že se nemusíme celých čtrnáct dní řídit jednou dějovou linkou. Další variantu jsme měli např. piráty, to jsme si řekli, že je dobrý nápad, ale budeme hledat poklad a co pak? Co celých čtrnáct dní? Takhle jsme jeden den byli v pravěku, další třeba v renesanci a každý si v tom něco našel. Pro děti, co rády sportují, jsme měli třeba olympijské hry, v Egyptě jsme dělali na hrnčířském kruhu, takže i děti, co rády vyrábí rukama, si přišly na své. A také se snad něco i přiučily z historie. Tato hra také umožňuje, že nemusí jednotlivé dny jít v posloupnosti za sebou, ale když jsme měli na den Vikingů naplánované hry s vodou, mohli jsme den plánovat dle počasí. Nejeli jsme dle časové osy, ale putovali nahodile.

Jak probíhá organizace u vás na táboře?
Máme jednoho hlavního vedoucího (loni jsme výjimečně měli dva, protože se hlavní vedoucí měnil – vystřídal se otec se synem). Takže byl jeden hlavní a jeden, co mu pomáhal a vysvětloval, co a jak. Já jsem byla nominována na programového vedoucího a starám se o nástěnky a bodování. Pak máme každý den dva vedoucí dne, kteří hlídají, aby ráno byly děti vzbuzené, v určitou dobu byly na obědě, aby měly připravené věci, když jdeme někam do okolí, a také pískají večerku. Řídí jednotlivé dny, ale ne program. Program mají na starosti předem určené skupiny.

Můžeš upřesnit ten průběh příprav?
Asi v lednu jsme sepsali náměty na celotáborové hry, sešlo se jich kolem deseti nebo jedenácti. Pak jsme přes internet hlasovali s tím, že s vítěznou hrou musím já a hlavní vedoucí souhlasit, když ji máme připravovat. Mezi navrženými byl např. Avengers, a k tomu bych nevěděla co připravit, není to můj šálek čaje. Nakonec zvítězil stroj času. Společně s hlavním vedoucím a ještě jednou „kolegyní“ jsme připravili kostru těch třinácti témat. Připravili jsme i některé hry, náměty a externí akce, které se k jednotlivým dnům hodí. Někdy v březnu, dubnu jsme se všichni sešli. Vedoucí a instruktory jsme rozdělili do čtyř skupin. Mezi sebou si potom vymysleli názvy a vybrali si barvu skupiny. Máme barevně odlišené skupiny a děti dostávaly první den kšiltovky se svojí barvou, abychom se lépe při hrách rozeznali. Každá skupina vedoucích a instruktorů má za úkol připravit na nástěnku obrázky se jmény dětí, dále označení do jídelny, aby děti věděly, kde sedí, a také označení na chatky. Pak každá skupina dostala přidělené tři dny. Některé dny jsem rozdělovala sama dle zaměření vedoucích, některé dny jsme losovali. Máme tam tělocvikáře, tak ten dostal Antiku a řecké olympijské hry přidělené, protože vím, že jako tělocvikář den dobře připraví. Jelikož dny měly již vymyšlenou kostru a většinu her, vedoucí vymýšleli většinou už jen některá stanoviště nebo krátkou hru před večerkou. Letos si každá skupina připravovala i scénku nebo představení jednotlivých etap v kostýmech. Připravenost programu už poté řeším jen s jednotlivými skupinami samostatně přes internet nebo na schůzkách, všichni najednou se už nescházíme. Během tábora se vždy dva, tři dny dopředu domlouváme na jednotlivých dnech, aby všichni věděli, co se jaký den bude odehrávat.

Kolik máte na táboře dětí a jak jsou přibližně staré?
Loni jsme měli 55 dětí od první do deváté třídy. Nejvíce dětí bylo ze třetí a čtvrté třídy a potom také šesté a sedmé třídy. A ještě k tomu jsme měli šest „předškoláků“, což byly děti personálu. Nejmladšímu byly tři roky a nejstaršímu pět a nově jsme pro ně udělali vlastní soutěžní skupinku.

Co plánujete na tento rok, pokud se tábor bude konat?
Máme vymyšlené téma Pána prstenů, pracujeme na něm, ale nevíme, zda ho v současné situaci budeme moci uskutečnit. Připravujeme ho proto tak jako vlažněji, uvidíme, jak vše dopadne.

ptal se Radovan