Také druhé Příšerky s.r.o.

Předchozí rozhovor byl s autorkou etapové hry Říše fantazie. Tentokrát je tu rozhovor s Pavlínou Želazkovou z PS Ivanovice na Hané, autorkou další z vydaných etapovek, umístěné společně s předchozí na druhém místě. Jak vybírají téma? Jak vymýšlí a testují nové hry? Vše se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jak vás napadlo zrovna téma Příšerek s.r.o.?
Výběr většinou probíhá tak, že na konci tábora posbíráme od dětí návrhy, o co by měly zájem na příští rok a co by chtěly zažít. Z těch návrhů pak jako skupina vedoucích uděláme hlasování a vybereme jedno téma. Takto jsme přišli i na Příšerky, i když to nikdo z  vedoucích moc neznal, takže jsme se napřed museli podívat na film. Hlavní je ale mít téma, které bude pro děti atraktivní a bude je bavit, a my už si k tomu svoji cestu najdeme vždycky.
Obecně se nám osvědčilo volit motivaci podle filmů. Dřív jsme zpracovávali i knížky, ale narazili jsme na to, že děti je neznají nebo znaly jen zpracovanou podobu. Takže ti, co jezdí pravidelně, tak to mají nastudované dopředu a jsou zvědaví, jak která situace bude vypadat.

A nemají pak děti přehnaná očekávání?
Někdy se samozřejmě stane, že se to nepovede, ale většinou se zdá, že to více prožívají ti, kteří příběh znají. Zpravidla je vidět rozdíl mezi dětmi, které to neznají, a těmi, které vědí, co si jedou prožít. Někdy to děláme i tak, že po večerech ukázky z filmu dětem promítáme. Což je fajn například před posledním dnem, kdy je čeká hledání pokladu, jelikož to pak vidí v těch stanovištích a ví, co je asi ještě čeká, než dojdou k happy endu.

Pro koho je hra Příšerky s.r.o. určená?
Myslím si, že hra je vhodnější spíše pro děti mladšího a středního školního věku. My jsme tam měli i deváťáky, ale těch bývá méně a jsou to ti, kteří s námi jezdí zpravidla od první třídy, takoví naši skalní fanoušci. Hra není příliš náročná, samozřejmě se dá přizpůsobit schopnostem táborníků. Ale připadá mi, že děti jsou méně a méně zdatné. Jsme limitováni tím, že blízko tábořiště nemáme vhodný les, kde by se daly hry hrát. Dřív jsme klidně třikrát denně vyběhli kus do lesa a tam teprve jsme začali hrát. To už dnes není možné, takže to přizpůsobujeme možnostem dětí, protože otrávené děti na táboře nikdo nechce. Ale kdo má rád film, tak pro něho ta hra bude určitě fajn.

Jak probíhala příprava?
My na to máme osvědčený model, a sice že na konci tábora nebo brzy po něm rozhodneme, jaké bude téma tábora na příští rok. Poté si vedoucí připraví nové hry, které následně testujeme na podzimních prázdninách na chatě, kam s dětmi jezdíme. Také ladíme nedostatky, když se nějaké vyskytnou. A začneme připravovat celotáborovku.

A hry, které se tam testují, se pak objeví na táboře?
Pokud dokážeme najít spojitost s motivací, tak je tam hned zapojujeme. Takže už když přijedeme, tak všichni mají film nebo filmy zhlédnuté, já si vždy vypíšu dějovou kostru a po nějakých částech to pak zpracováváme na jednotlivé etapy. Většinu zpravidla vymyslíme po večerech během těch tří dnů na chatě. Samozřejmě tam někde zůstanou hluchá místa, ale během roku se doplní, když někoho něco napadne. A poté se většinou ještě všichni sejdeme na přelomu května a června a projdeme znovu program, rozdělíme si úkoly a doplníme mezery. Takže jedeme na tábor s tím, že máme připraveno. Na táboře už si pak jen večer řekneme, co proběhne další den, a případně si rozdělíme, kdo co zařídí a nachystá.

Jak máte tábor členěný?
My už velmi dlouho máme čtyři dětské oddíly a jeden, který tvoří rodiče s předškolními dětmi. To jsme zavedli asi 13 let zpátky, kdy jsme potřebovali doplnit kapacitu tábora a jedna vedoucí zrovna měla asi tříletého syna. Sehnala pár dalších maminek a nakonec se to udržuje dodnes. Tento oddíl má program trošku přizpůsobený, vždy se s rodiči večer domluvíme, řekneme, co je v plánu, a podle toho se oni rozhodnou, zda a jak se zapojí. Někdy to ostatní děti těžko nesou, považují za výhodu, že mají pět dospělých členů… Občas je ta soutěživost taková, že se od toho nedokážou oprostit, ale zase to tomu přidává zvláštní dynamiku. Ale hlavně si díky tomu postupně vychováváme další generaci dětí, která pak s námi jezdí i později.

I když situace zatím není příliš příznivá, chystáte tábor i na letošní rok?
My už chystáme od října! Loni děti vybraly, že chtějí Cestu kolem světa. Takže se připravujeme na Cestu kolem světa, což je v této situaci naprosto bizarní. Možná jediný způsob, jak se letos dostat za hranice, bude náš tábor. J Ale uvidíme podle situace.

ptala se Tirís