Tábor je jedinečná příležitost

Proč opakuji známou pravdu o táboru jako příležitosti právě v této rubrice? Chtěl bych (volně) navázat na minulé pokračování, kde jsem se přimlouval za možnost dát dětem „ochutnat“ jisté nepohodlí, nemožnost mít všechno a hned, nutnost podřídit se určitému režimu a spolupracovat v týmu. Věru totiž nejde o zkušenosti, které by dnes dítě získávalo v míře potřebné.

Je to rozpor?
Co mám na mysli? I zákon totiž tvrdí, že rodič má pečovat o blaho dítěte. A já zde horuji za to, aby již od nejútlejšího věku byly na děcko kladeny nároky… Jde tak o nesoulad? Nikoli.

Dnes o tom hovoří už řada i dětských psychologů, ba i psychiatrů, jimž rukama procházejí zhroucené osobnůstky mající zásadní potíž: narazily na problém a nikdo jim ho neodstranil z cesty. A přicházejí deprese… Usmíváte se? Nevěříte? Když nahlédnete trochu pod pokličku, zjistíte, že je to (neveselá) skutečnost.

Mít povinnosti
Odborníci dnes horují, aby i ty nejmenší děti (zhruba od tří roků věku) měly alespoň drobné povinnosti a ty jim s rozumovým vývojem časem narůstaly. Pro mnoho rodičů to není snadné „vybalancovat“ – i proto si tak moc mnozí stěžují, kolikže povinností se najednou na dítě navalí ve škole! Jenže pro zdárný vývoj dítěte je plnění (přiměřených) povinností nezbytné.

A tu je právě příležitost pro nás: přispívat k rozvoji dítěte tím, že se bude učit vyrovnávat s nároky a povinnostmi. Zdůrazním však znovu – s přiměřenými. Navíc u nás má možnost je zvládat v týmu – družina, oddíl jsou totiž prostředími, kde přirozeně dochází k dělbě práce (starší – mladší členové). Dítě tak získává neocenitelný vklad do svých životních zkušenosti – být, jak znělo staré a otřepané klišé, platným členem kolektivu. Jakkoli se to může jevit jako fráze, má aktuální podstatu: i malý prcek může být prospěšný velkým habánům, jen je potřebné vytvářet situace, kdy to může osvědčit. A s tím si přece v oddílech umíme poradit.

Martin