Stoleté výročí státní vlajky

V březnu je to sto roků, kdy byla stanovena podoba naší vlajky tak, jak ji známe. Došlo k tomu schválením a vyhlášením Ústavní listiny Československé republiky (nabyla účinnosti v březnu 1920). Ve velmi blízké podobě (s menším klínem) se užívala již od r. 1919, kdy byla vytvořena. Autorem byl p. Jaroslav Kursa.

Jaká byla situace?

Nová republika, vzniklá v říjnu 1918, samozřejmě potřebovala i nějakou vnější identifikaci. Svoji roli hrála i všeobecná touha po státní vlajce, jíž by se mohla vzdávat čest. Žlutočerné barvy Rakousko-Uherska byly vnímány nenávistně, a tak se nejprve všichni obrátili k bíločervené bikolóře, jež odkazovala k historicky užívané vlajce zemí Koruny české. Československo ovšem nebylo jedinou nástupnickou zemí Rakousko-Uherska, která tuhle barevnou kombinaci začala užívat, viz vlajky Polska (též bikolóra) nebo Rakouska, jež byla rovněž bílo-červená, jen pruhy měla tři.

Návrhy

Potřeba odlišení proto vedla k ustavení (duben 1919) zvláštní komise, jež posuzovala rozmanité návrhy…

Konečná podoba vlajky


vznikla z požadavku na co nejjednodušší linie. Ale vyvíjela se postupně, původní návrh p. J. Kursy nabízel tzv. žerďový klín jen do třetiny délky. Několikaměsíční zkoušení ovšem ukázalo potřebu klín zvýraznit, a tak byl v konečné podobě prodloužen až do poloviny délky vlajky.

Užívala se po celou dobu existence Českoslovenka a až za Protektorátu Čechy a Morava byla nahrazena jinou vlajkou.

Původní ovšem užíval zahraniční odboj po celou II. světovou válku. Bylo proto zcela přirozené, že během osvobozování byla československá vlajka spontánně vyvěšována a znovu užívána.

Přetrvala ve stejné podobě až do roku 1992.

Česká republika

Se zánikem federace (31. 12. 1992) se měla přestat užívat. Tak se dohodli tehdejší představitelé při dělení Československa na dva samostatné státy. Slovensko už v té době velmi aktivně užívalo svoji (novou) vlajku – tři vodorovné pruhy. Česká vlajka – přestože od r. 1990 měla oficiální podobu – ovšem nikoho nezajímala… A nikdo ji – ani při oficiálních příležitostech – fakticky neužíval.

Češi nakonec výše zmíněný princip o neužívání původních symbolů nedodrželi a odůvodnili to tím, že noví poslanci nejsou vázáni rozhodnutím zákonodárného sboru už neexistujícího státu. Představitelům Slovenska se to sice nelíbilo, ale nakonec zůstalo jen u víceméně formálních protestů.

Symbolika barev

Zajímavé je, kolik různých vysvětlení a citových teorií o významu barev užitých na vlajce je. Přitom ovšem platí, že oficiální výklad symboliky nikdy neexistoval a je tomu tak i dnes. A přestože by „příběhu vlajky“ asi interpretace užití jednotlivých barev přidávala na přitažlivosti, jde pouze o osobitou činorodost každého vykladače. V roce 1920 (jak plyne i ze zápisu z jednání Národního shromáždění) šlo především o zdůraznění záležitostí estetických, bez konkrétního významu. A tak již zůstalo, a to přes všeobecnou „lidovou tvořivost“ spatřující za vším cosi víc.

Nejen 100 let zaslouží respekt

Závěrem připomenu, že aktuálně je základní vymezení státních symbolů provedeno v Ústavě ČR, blíže o jejich podobě hovoří zákon č. 3/93 Sb. o státních symbolech ČR, kde jsou popsány a vyobrazeny všechny státní symboly, i vlajka. Jejich užívání vymezuje zákon č. 352/2001 Sb. o užívání státních symbolů ČR, kde mj. stojí: „Ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv.“

Mějme proto na paměti, že státní vlajka si zaslouží naši úctu a vhodné zacházení.

Martin