Souhrn historie Pionýra

V posledním článku o historii Pionýra se pokusím o celkové shrnutí formou časové osy. V předchozích článcích jsem se snažil jen popsat události z různých úhlů a v co nejvíce kontextech. Nezohledňoval jsem, k čemu se dnes Pionýr hlásí a ani co zavrhuje. Dnes to bude jinak. Dnes se pokusím o shrnutí a interpretaci tak, jak by svoji historii mohl podávat Pionýr s vypíchnutím přetrvávajícího i odmítaného.

Před rokem 1948 – Nadšené začátky

První oddíly s přídomkem „pionýrské“ se začaly v Česku objevovat v Junáku již před rokem 1948. Zatím jich byla jen hrstka. Jednalo se o různé experimentální oddíly organizované nejčastěji mladými nadšenci, kteří chtěli posunout způsob výchovy v Junáku novým směrem. Snažili se hlavně o zmírnění striktního vůdcovského systému, zavedení koedukovaných oddílů a odstranění vlivu křesťanství.

  • Pionýr vychází i ze skautských vzdělávacích metod.
  • Pionýr je od začátků typický touhou po změně a hledáním nových cest.

1948 – Násilný rozklad Junáka

Po únorovém převratu byl Junák svými stranicky aktivními členy násilně vytržen z rukou zvoleného vedení. Plně podřízen svazu mládeže a proměněn na výhradně dětskou organizaci s členy jen ve věku 6–15 let. Tento krok vedl k faktickému rozpadu Junáka. Na jeho zbytcích začaly z popudu ministerstva školství vznikat oddíly nové dětské organizace.

  • Pionýr nezrušil Junáka. Skautský Junák byl rozložen z příkazu KSČ.

1949 – V područí komunistické strany a svazu mládeže

24. dubna byla na slučovacím sjezdu oficiálně založena Pionýrská organizace Junáka. Formálně to byla komunistické straně a svazu mládeže zcela podřízená, monopolní výchovná organizace bez vlastního právního statusu, určená k přímému ovlivňování dětí. Většina původních pionýrských oddílů přešlých z Junáka přijala nejprve novou formu organizace s radostí, protože zdánlivě plnila jejich volání po změně. Brzo však byli vyvedeni z omylu. Z PO Junáka vzniklá PO ČSM selhala v mnoha směrech. Činnost v ní se často stávala formální a nezáživnou. Vedoucími byli často třídní učitelé a obsah činnosti se mnohde nepřibližoval zájmu dětí. Vedle těchto formálních oddílů však stále pracovali nadšení vedoucí snažící se o kvalitní práci s dětmi a změny v organizaci.

  • Kombinací síly komunistické strany a prvotního nadšení došlo v PO k poškolštění, nekritickému kopírování vzoru ze Sovětského svazu a formálnímu vnucení stovkám tisícům dětí.
  • Tento omyl si nadšení vedoucí uvědomovali a byl prvním tématem změn.

1968 – Osamostatnění Pionýra

Společenské uvolnění v šedesátých letech poskytlo aktivním vedoucím v Pionýru hlasitější slovo a odezvu jejich kritice. Po několika velkých diskuzích vznikla při Ústřední radě PO ČSM teoreticko-metodická komise, která se kriticky zabývala všemi aspekty činnosti v Pionýru. Dění ve společnosti postupně vedlo k rozpadu ČSM na jednotlivé organizace mládeže a dětí. Bylo tak umožněno i osamostatnění Pionýra od ČSM i opětovný vznik Junáka. Nový Pionýr se jasně vymezil proti poškolštěné formální podobě organizace z padesátých let a nastoupil cestu novým směrem.

  • Členy Pionýra se poprvé mohli stát i dospívající a dospělí.
  • Oddíly si mohly volit barvu šátku a připravovala se změna znaku i kroje.
  • Představitelé Junáka a Pionýra spolu na znamení smíření vykouřili dýmku míru.

1970 – Nová dětská organizace

Po zastavení společenské změny příjezdem vojsk Varšavské smlouvy začala komunistická strana navracet staré pořádky. Postupně do České rady Pionýra dosadila svoje členy nebo sympatizanty a jejich pomocí nechala pionýrské oddíly buď přejít do nově vzniklé Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže, nebo zaniknout. Stejný osud potkal Junáka i další dětské spolky. Funkčně byla PO SSM velmi podobná PO ČSM, jen s lépe propracovanou základnou nabídkové činnosti. Spjatost se školou a formálnost mnohých oddílů se vrátila. Přesto byly stále v PO oddíly s kvalitními vedoucími snažícími se dělat dobrou a poutavou činnost a posouvat se dál.

  • Za vedení Pionýra v roce 1968 byli jeho představitelé trestáni.

1990 – Obnovení samostatného Pionýra

Ihned po začátku sametové revoluce začali opět aktivní vedoucí v Pionýru pracovat na osamostatnění do vlastní organizace. Již v lednu 1990 se podařilo svolat celostátní konferenci o činnosti, na které se aktivní účastníci shodli nazvat organizaci „Pionýr“ a schválili první důležité kroky k jeho samostatnému fungování. Přeměna pochopitelně vedla k poklesu členské základny a k opětovnému definování společných ideových i organizačních prvků, neboť zůstaly jen aktivní oddíly s různými tradicemi a zvyky.

  • Oddíly z PO SSM dostaly možnost vybrat si organizaci, do které přejdou i se svým majetkem. Staly se tak základem Junáka i mnoha nových organizací.
  • Pionýr nezískal jiný majetek, než ten, který měly jeho oddíly, vše ostatní patřilo svazu mládeže.

Od čtenářů jsem obdržel dvě upozornění na nepřesnosti v mých článcích, tímto se za ně omlouvám. Uvedu je teď na pravou míru.
1) V roce 1949 na slučovací konferenci vznikla Pionýrská organizace Junáka, která se až později proměnila v Pionýrskou organizaci ČSM.
2) Zřizovatelem domů dětí a pionýrů jakožto školských zařízení byl stát a popřípadě obce.
Velice děkuji za upozornění na chyby. Pokud byste nalezli další, neváhejte se ozvat.

Radovan Mlejnek