Skryté myšlenky JAK

V minulém čísle jste, čtenáři, mohli číst úvod k seriálku o „pionýru výchovy“. Cílem je nabídnout různé pohledy na tuhle výjimečnou osobnost. Nezřídka je k podobným lidem přistupováno s pietou až přehnanou. Mé předsevzetí proto je možná osobnost JAK i trochu demytizovat.

Je nepochybné, že šlo o nevšední osobnost, už jen pro schopnost překonávat strázně života – jako dítě přišel o rodiče (patrně při epidemii moru), jako mladému muži mu zemřela manželka, přišel i o děti (později ztratil i druhou ženu), byl donucen opustit vlast, kterou miloval, a při požárech ztratil i výsledky své práce – shořely mu rukopisy jeho děl, včetně Česko-latinského slovníku, na němž pracoval prakticky celý život a považoval ho za své stěžejní dílo.

Odhaduji, že není mnoho lidí, kteří překonali podobná životní trápení.

Byl nesmírně činorodý. Uměl skládat písně. Vytvořil mapu Moravy, přesněji upravil existující, ale zásadně ji doplnil, zpřesnil. A také choval včely. 🙂 Vyznal se ve hvězdách… A tvořil – napsal mnoho pojednání, myšlenkově nesmírně bohatých. (Budeme se jim ostatně věnovat v dalších dílech.) Sám ho však vnímám jako člověka z masa a kostí, žijícího ovšem neobyčejný život. A jako takový měl jistě – vedle oněch úžasných idejí, jež jistě zaslouží tesat do kamene – úplně běžné myšlenky. To ovšem nikdo neví s jistotou, ale proč v to nedoufat? Dodnes mám schovaný obrázek, který jsem dostal do vínku od jednoho zkušeného kolegy, když jsem po vojně nastoupil na školu…

Martin