Seznamte se: 68. PS Lvíčata

Seriál představující pionýrské skupiny se vrací do Prahy, kde jsme se „podívali“ na 68. pionýrskou skupinu Lvíčata. S jejím vedoucím Ondrou Machuldou jsme si povídali nejen o činnosti skupiny a jejích oddílů, ale také třeba o tom, kdy bylo Lvíčatům opravdu těžko a co jim pomohlo.

Pro začátek vaši skupinu ve stručnosti představ čtenářům. Kolik vás je, co vás baví, kam rádi vyrážíte na výpravy, jaké pořádáte akce?
Letos je nás díky činnosti našich oddílů skoro šedesát, z čehož mám velkou radost, je to vlastně nejvíce v novodobé historii naší skupiny. Naše činnost je takový klasický „pionýrský“ mix – schůzky, víkendovky, tábory… Jsme z Prahy, a ta má pro nás strategickou polohu – nejen, že se z ní dá snadno dostat do všech směrů Česka, ale hned za hranicí Prahy začínají krásné a hluboké lesy – Brdy, Křivoklátsko… Navíc je spousta přírodně zajímavých míst třeba na jednodenní výpravy přímo i na území města.
Myslím, že docela specifická je naše otevřená akce Lesem ke hvězdám, na které jsme měli i pět set dětí. A letos budeme pořádat její desátý ročník. 

Čtenáři si asi vybaví, že o akci Lesem ke hvězdám už jsme v Mozaice psali několikrát. Jak to vlastně celé vzniklo, byla tak úspěšná od začátku, nebo účastníků postupně přibývalo?
Nejdříve jsme dvakrát uspořádali klasický pohádkový les v okolí naší klubovny. Už tyhle roky se nám povedlo přilákat pokaždé přes sto dětí – myslím, že to bylo jednak díky dobré lokalitě, ale i díky spolupráci se základkou a místním Sokolem. V dalších letech jsme pak akci přesunuli asi o kilometr dále, do mnohem většího Ďáblického háje.
Chtěli jsme se ale více odlišit od jiných akcí, které se tu v okolí konají. Vznikl tedy nápad začínat až v podvečer, zatímco se stmívá. Díky tomu si na stanovištích s úkoly hodně hrajeme s různými světelnými efekty, takže vizuálně je to pro děti hodně přitažlivé. K tomu jsme přidali oheň s opékáním buřtů a domluvili jsme spolupráci s hvězdárnou, kde celá trasa končí pozorováním noční oblohy. Ostatně to nás přivedlo i na název Lesem ke hvězdám.
První ročník, 2009, přišlo 150 dětí, v dalších letech to bylo mezi dvěma a třemi sty. Nečekaný byl rok 2014, kdy najednou dorazilo pět set dětí, což nám dalo pořádně zabrat. Na trasu děti vyráží totiž během asi dvou hodin, takže nápor na stanoviště byl šílený, tvořily se fronty… Paradoxně to bylo asi moc výraznou propagací, takže od té doby propagaci akce každý rok schválně trochu omezujeme, aby nebylo dětí více, než kolik jsme schopni rozumně zvládnout, a děti si to tak mohly pořádně užít. 

Pojďme k vašim oddílům. Máte tři, čím se liší? A co znamenají jejich názvy?
„Oddíl pro mladší“ má dvě družinky, v jedné jsou prvňáci až třeťáci, ve druhé třeťáci až páťáci. Každá družinka má jednou týdně své schůzky a jednou do měsíce pak mají společnou akci o víkendu. No a jeho název, to je trochu takový náš dluh – když jsme činnost oddílu před asi pěti lety po přestěhování klubovny rozjížděli víceméně z nuly, použili jsme tohle jako dočasný název. A pak už jsme to moc neřešili, jsme totiž hlavně Lvíčata. Ale asi bychom s tím mohli už něco provést.
Oddíl Putumayo je nazvaný podle jihoamerické řeky, jednoho z přítoků Amazonky. Pořádá hlavně víkendové sportovní aktivity, a právě sjíždění řek je jednou z nich. Kromě toho se ale také jezdí na kola a v zimě lyžovat.
Náš nejmenší oddíl EAI je určený pro náctileté. Název vznikl před lety, když jsme si na jedné z prvních schůzek zatím bezejmenného oddílu nechali na počítači generovat přesmyčky vycházející z písmen jmen tehdejších členů.

Pojícím tématem tohoto ročníku „seznamek“ jsou potíže při činnosti a jejich řešení. Tak nám pověz, s jakými překážkami se potýkají Lvíčata a jak je překonávají?
Okolo roku 2006 jsme jako skupina trochu přežili vlastní smrt – přestaly se dělat schůzky, měli jsme snad minimální možný počet registrovaných členů a na stole byla dokonce varianta zrušení skupiny… Ale pár se nás nakonec ukázalo být moc tvrdohlavých na to, abychom to zabalili. Když nad tím tak přemýšlím, velkou roli sehrálo i to, že jsme se tou dobou poznali se spoustou inspirativních lidí z jiných pionýrských skupin, a díky účasti na mezinárodním táboru IFM-SEI, pořádaném britským Woodcraft Folkem, navíc člověk viděl, že naše činnost má dokonce i mezinárodní přesah. Takže nakonec pro nás byl ten rok takové příslovečné odražení se ode dna. Od té doby se z mého pohledu věci posouvají správným směrem, takže si nechci moc stěžovat… Určitě bychom ale potřebovali zapojit trochu více vedoucích a instruktorů do celoroční činnosti a nějak soustavněji pracovat s náctiletými.

Jako pokaždé se zeptám i na celý náš spolek. Co myslíš, že je v Pionýru průšvih a co je naopak super?
Přijde mi, že vývoj našeho spolku není vlastně vůbec obrazem našeho názvu. Máme být pionýři, tedy – jak máme v programu – objevitelé nových cest, hlasatelé pokrokových myšlenek. Ale přitom se mi zdá, že co do vývoje spolku a přijímání nových myšlenek jsme hrozně konzervativní. Bojíme se změn, a to nejen personálních, ale učíme se i málo nových věcí, málo o nich společně mluvíme nebo je naopak rovnou odmítáme. Přál bych si, aby se to změnilo, abychom více otvírali naši mysl a opravdu tak dostávali tomu, že jsme pionýři.
Super jsou třeba ty stovky lidí, kteří nadšeně a nezištně pracují v Pionýru po celé republice. Mám k nim obrovskou úctu. Chceme-li, aby se Pionýr rozvíjel jako celek, musíme se ale zaměřit na to, jak jich více motivovat a zapojovat do činnosti i jinde, než v oddílech a na skupinách.

Proč ty osobně jsi pionýr?
Obecně mi to, co jako Pionýr děláme, dává smysl a přijde pro dnešní společnost hrozně důležité. A i sám na sobě vidím, kolik mi toho činnost v Pionýru dala a pořád dává. Baví mě také naše hravost, nenucenost a nespočet skvělých lidí, kteří v Pionýru jsou.

ptal se Jakub


68. PS Lvíčata
Vznik: 1. 9. 1960
Počet oddílů: 3
Charakteristika: všestranné, sportovní, turisticko-tábornické
Schůzky: každý týden
Počet členů: 59
Věk členů: 7–55 let

Vedoucí PS
Jméno: Ondra Machulda
Děti: oddílové
Mám rád: nadšené lidi; dělání věcí, které „nejdou“ udělat
Zaměstnání: softwarový vývojář
Kontakt: ondra@lvicata.cz