Rovné příležitosti jsou cestou k sebepoznání

Odkazem Velké francouzské revoluce (1789) je vyjádření základních práv člověka, které se stalo základem naší současné demokracie – formulací zásad, které dnes pokládáme za samozřejmé a nezpochybnitelné (rovnost, nedotknutelnost svobody apod.).

Prohlášení práv člověka a občana z 26. 8. 1789 v úvodu stanoví, že „Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech.“ I v ústavním zákoně č. 2/1993 Sb. – Listině základních práv a svobod v čl. I. (věta prvá) se praví „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“ Rovnost přináší stejná práva (ale i povinnosti). Každý z nás je lidskou bytostí a nemohli jsme nijak ovlivnit, zda, kdy a kde se narodíme, a jaké budeme mít schopnosti – jsme si v tom rovni. Ústavní vyjádření rovnosti přináší do naší činnosti závazek vést naše svěřence jednak k sebeuvědomění subjektivních práv a povinností, jednak k jejich respektování u ostatních. Rubem rovnosti je totiž rozdílnost (ať vrozená nebo získaná), ovšem každý musí být hodnocen nikoliv podle prvoplánové odlišnosti, ale podle skutečného projevu. V tom spočívá rovnost šancí – v možnosti každého uplatnit se ve společnosti a dosáhnout svých práv tak, jak je toho schopen. Každému tedy musíme dát možnost, pokud je to jenom trochu možné (a není to dotyčnému na újmu), přiměřeně předvídatelným znalostem, věku a rozumové vyspělosti, se podílet na všech činnostech našich družin a oddílů (ve vedení, hrách apod.). Je to možnost ověřit si, jak schopnosti uplatnit. Výsledkem je sebepoznání, které je návodem, jak s možnostmi, které život dává, naložit.

Michal