Průvodce vedoucího oddílu: Výchovným prostředkem není jen hra

Člověk si hraje jen tam, kde je v plném slova smyslu člověkem, a zcela člověkem je jen tam, kde si hraje.“ (Friedrich Schiller).
Nadpis dnešního dílu prafrázuje jednu známou větu z Programu Pionýra. Na hru se podíváme trochu zblízka, ale nejen na ni. Řekneme si něco i o dalších účiných typech a formách činnosti.

O hře toho bylo napsáno již bezpočet. Každý se již někdy probíral encyklopedií her v knize či na internetu. Je fajn mít k dispozici zásobu her, kam lze sáhnout nebo se jen inspirovat. A je dobře, že zásobičku her a hříček má i Pionýr v rámci výchovných programů. Ostatně, do této zásoby můžeš sám svými nápady přispívat, ale to jistě víš.

„Když připravujeme nějakou hru, položme si nejprve otázku: čeho chceme dosáhnout, proč to budeme dělat?“

Co to vlastně hra je? Nejde nám o přesnou definici, hrou označujeme činnost dětí (i dospělých), která účastníkům neslouží k tvorbě hodnot. Myslím, že hra vznikla jako činnost k získávání dovedností a znalostí potřebných pro život, nehrají si totiž jen mláďata lidská. A jednou z prvních dětských her je napodobování. Pamatujme na to, protože hru na napodobování hrají děti i v oddílech a ne všechno, co my dospěláci děláme, je hodno napodobování.Hra je tedy činnost přirozená, kterou se vlastně nemusíme učit. Některé hry mají komplikovaná pravidla, ale mezi hraní patří i triviální činnosti jako kreslení či stavění kostek. Další zvláštnost hry je, že ji děti rády sdílejí s námi dospěláky. Možná se ti už stalo, že jsi připravoval komplikovanou hru, ale děti si víc užily prostou honičku. To proto, že v té první často zůstáváme mimo hru, zatímco tu druhou si užíváme společně s dětmi.

Hru považujeme za výchovný prostředek, pomocí her děti v oddílech vychováváme. Výchova je, stručně řečeno, cílevědomé působení na člověka, které dotyčnému pomůže získat nějaké znalosti, dovednosti, postoje. Cílům bychom mohli věnovat hned několik článků. Zkusím to tedy také zjednodušit. Když připravujeme nějakou hru, položme si nejprve otázku: čeho chceme dosáhnout, proč to budeme dělat?

Cíle her nemusí být komplikované ani velkolepé. Většina našich her bude mít cíle prostinké. Oproti škole nemusíme naplňovat žádný obsáhlý výchovný plán, můžeme mít cílů méně, o to důkladněji a zajímavěji se jim můžeme věnovat. Některé cíle vycházejí přímo z naší činnosti. Díky věkově prostupným koedukovaným oddílům děti získávají komunikační dovednosti, učí se spolupracovat, řídit, plánovat. Řada našich her je pohybových, děti se tedy učí přirozenému všestrannému pohybu a zdravému životnímu stylu. Nemalá část naší činnosti probíhá v přírodě (příroda je také jedním z našich ideálů), děti se tedy učí přírodu poznávat, chránit životní prostředí, a také se otužují a posilují svoji imunitu. Takto by se dalo pokračovat dále. Zní to možná triviálně, ale podstatou je, že jsme si tohoto působení na děti vědomi a provádíme jej cíleně. Naše činnost je tedy pestrá, aby rozvíjela děti ve všech směrech. A taky bychom měli děti individuálně sledovat a být schopni popsat jejich rozvoj.

Hru jsme tedy pojali dost široce, je tu však ještě jeden významný typ činnosti. Při organizaci oddílu potřebujeme zajistit stravu, postavit si tábor, uklidit či vymalovat v klubovně… Ano, mám na mysli práci a na ní se mohou podílet i děti, ostatně, řadu činností budou vnímat stejně jako hru. Dejme dětem co nejvíce příležitostí podílet se na práci pro oddíl. Děti to zpravidla ocení a budou náležitě pyšné na to, co zvládly. Ideální oddíl je takový, kde děti dělají vše samy a vedoucí je jen starší kamarád, který jim s tím pomáhá. A když se člověk poctivě zamyslí, zjistí, že je skutečně jen velmi málo činností, které děti dělat nemohou.

Při oddílové činnosti používáme běžně tři základní formy: schůzku, výlet a tábor. Jejich program naplníme množstvím her a (zvláště na táborech) prací. Jsou však i jiné formy, které je dobré občas do činnosti zařadit. Některé oddíly pořádají sportovní odpoledne na hřišti či v tělocvičně nebo společně navštěvují kulturní akce (kino, divadlo, koncert…). Zajímavé jsou otevřené akce pro veřejnost, kde máme příležitost představit svoji činnost a získat nové členy. Formy lze kombinovat, třeba v pátek zajít do divadla, přespat v klubovně a v sobotu vyrazit na výlet. Program oddílu lze oživit netradičním tématem akce či neobvyklým místem. My jsme třeba pořádali schůzku ve společenském oděvu a věnovali se společenskému chování. Schůzka nemusí být jen v klubovně, můžete jít na hřiště, do parku, klidně i k vodě. A jakou zajímavou formu činnosti máš ve svém oddíle ty? Napiš nám o tom na mozaika@pionyr.cz.

Láďa Ráma Šimek