Pro vedoucí: S dětmi do jeskyně?

Málokdo zná prostředí jeskyní nejen Moravského krasu více než on. Speleolog a člen Speleologické záchranné služby České speleologické společnosti Petr Polák tráví v podzemních bludištích značnou část svého volného času. Často do jeskyní vyráží i s dětmi, oddílovými nevyjímaje. Jaká jsou základní bezpečnostní opatření a jak se nejen na tuto outdoorovou aktivitu připravit?

Mnoho vedoucích přemýšlí, jak zpestřit dětem program outdoorovými aktivitami a extrémními sporty, mezi něž patří i jeskyňaření. Na co by si vedoucí v takovém případě především měli dávat pozor a jak se připravit?
Nejdůležitějším pravidlem je, že do jeskyně chodíme minimálně ve dvou lidech, protože kdyby tam člověk šel sám a něco se stalo, tak těžko o něm někdo donese zprávu na povrch, navíc v jeskyni není signál, takže se ani nejde dovolat. Úplně nejlepší varianta je jít ve třech, aby v případě nehody jeden mohl zůstat u postiženého a druhý mohl jít pro pomoc. Kromě toho je důležité, aby vždy byla domluvená nějaká osoba na povrchu, říkáme jí hlídka, která ví, kam jsme šli, v kolik hodin se zase máme hlásit na povrchu, a v případě potřeby nás může začít hledat nebo přivolat pomoc. Hlídkou může být kdokoliv, klidně třeba babička. V další řadě je dobré mít do jeskyně vhodné vybavení, protože je tam chlad a tma. Zásadní je nějaké kvalitní světlo (včetně záložního) a teplé oblečení. Z dalšího vybavení záleží na tom, co tam budeme dělat, jaký má ta jeskyně charakter, jestli tam je voda nebo jestli se sestupuje do propastí apod. U toho je pak například potřeba se jistit, v případě průstupu vodou je zase vhodné mít neoprén nebo i člun.

Kde lze najít informace o tom, jaký charakter jeskyně má?
Informace jsou většinou dostupné u speleologických spolků, které mají na danou jeskyni takzvanou výjimku, to znamená, že tam jejich členové můžou chodit a dělat průzkum. Pokud jsou to jeskyně volně přístupné, tak se dají dohledat různé mapky na internetu. Doporučuji ale přesto kontaktovat speleology. I když je totiž jeskyně na první pohled poměrně jednoduchá, tak speleologové mohou vedoucím říct, jaké nebezpečí zde hrozí nebo v jakém období tam bývá voda nebo naopak sucho. Na jaře například bývají dno i stěny díky skapu mnohem kluzčí než na konci léta a pravděpodobnost zranění je pak mnohem větší.

Dá se říct pro jak velkou skupinu je jeskyňaření vhodné?
To záleží na typu jeskyně. Většinou u horizontálních jeskyň, kde nejsou žádné propasti nebo úžiny, tak se dá jít i ve větší skupině, klidně ve dvaceti lidech. Samozřejmě když je to úzká jeskyně, tak se tam ani tolik lidí nevejde a musí se jít po menších skupinách. Pokud jsou tam žebříky nebo hluboké stupně, tak se musí počítat s tím, že sestup a výstup nějakou dobu trvá a velká skupina by to hodně zpomalovala.

Jak staré děti připadá v úvahu vzít do jeskyně?
Věk není problém. Já sám chodím s dětmi od čtyř let, samozřejmě do těch nejjednodušších jeskyní, kde se nemůže nic stát, kde je například krátké horizontální bludiště. Tam malé děti vydrží asi hodinu. Se staršími se dá chodit i na žebříky, pokud nemají strach, a od dvanácti výš se už s dětmi dá dělat ledaco, chodit na lana, lézt. Závisí na celkové obtížnosti té jeskyně, spíš bych to ale hodnotil od doby, co děti stráví v podzemí, než jak je to obtížné.

Existuje nějaký obecný návod, jak postupovat v případě problému?
Já si myslím, že těch situací, které se můžou stát, je celá řada. Bylo by dobré, aby každá skupina, která do jeskyně jde, měla nějakého vedoucího akce, který je zodpovědný za plán, věděl by o všech úskalích jeskyně a znal základy první pomoci. Kdyby se něco stalo, aby dokázal odvrátit bezprostřední ohrožení života. Nicméně kdyby se někdo v jeskyni vyloženě zasekl nebo spadl, tak bych doporučoval poslat spojku na povrch a zavolat na číslo 112. Dispečer Integrovaného záchranného systému ČR už zajistí efektivní pomoc buď od Hasičského záchranného sboru nebo od Speleologické záchranné služby, kteří disponují vycvičenými záchranáři a speciálním transportním vybavením i do jeskyně.
U všech extrémních aktivit, ať už jde o jeskyně, lezení, ferraty nebo zimní přechody, rozhodně doporučuji, aby všichni účastníci akce byly náležitě připraveni, měli odpovídající vybavení, znalosti ohledně poskytnutí první pomoci a vždy by tam měl být vedoucí akce, který je zodpovědný za celý program a má nouzové plány pro případy, kdyby se něco stalo. Toto jsou obecná pravidla, která by se měla vždy dodržovat. 

ptala se Tirís