Pro vedoucí: Příroda není jen ideální

Značná část tohoto vydání Mozaiky je takové veliké povídání o ideálu Příroda. Jeden úhel pohledu tu ale přesto trošku chybí. Co se vám vybaví, když se řekne příroda? Šero lesa? Cvrlikání ptáků? Rozkvetlé louky? Roztomilá zvířátka? Dech beroucí panoramata? To všechno k přírodě patří, nepochybně. Jenže příroda není jen ideální – rozhodně ne z pohledu člověka. Umí být pořádně tvrdá a krutá. Živelné pohromy, jež dokáží srovnat se zemí celá města, škůdci, kteří ničí zemědělcům úrodu, anebo teď hodně aktuální nemoci…

Jedním z velmi důležitých kroků v poznávání přírody a její hodnoty je přijetí skutečnosti, že jde o neuvěřitelně složitý systém s ohromným množstvím provázaností. A člověk není na vrcholu nebo dokonce nad ním. Je jeho součástí – a aby mohl trvale využívat plodů, musí mít pokoru a smířit se s tím, co mu třeba úplně nevoní. Jinými slovy: Ten, kdo si rád pochutná na rybách, neměl by nadávat, že ho u rybníka štípají komáři. Protože nebýt jich a jejich larev, chyběl by rybám důležitý zdroj potravy, bylo by jich málo a úlovky rybářů by za mnoho nestály.

Zkrátka, chránit přírodu, protože je krásná, je nepochybně dobré. Ale přijmout všechny její stránky a i poté usilovat o její zachování, to je úplně jiná liga. A právě tam by měla směřovat i naše environmentální výchova.

Jakub