Pro vedoucí: Pořádáme turnaj

Ke sportu patří i porovnávání výkonů. Jak uspořádat turnaj? Vyčerpávající návod se sem nevejde, ale pár základních informací ano.

Na co nezapomínat?
Dohodněte si role – kdo je rozhodčí, kdo organizátor, kdo připraví odměny apod.
Připravte si pravidla – i u známé hry pomůže mít je v bodech vytištěná nebo i vyvěšená na plakátu.
Připomeňte fair-play – pravidla nemohou pamatovat na všechny situace.
Upravte herní systém podle počtu přihlášených (viz dále). Každý má přednosti a nedostatky, každý bude nějak nespravedlivý. Aby se znevýhodnění mezi soutěžící rozložilo alespoň trochu spravedlivě, je dobré je rozlosovat.
Herní kategorie – více hráčů, pokud to jde, rozdělíme do výkonově srovnatelných kategorií (mladší/starší, kluci/holky). Citlivé ale bývá zvolení hranice, aby byla zřetelná a přirozená.
Herní čas – při jeho stanovení je třeba vycházet z počtu nutných utkání i času na prostřídání hráčů a rozhodování utkání. Vyplatí se, když se jeden organizátor věnuje jen přípravě další herní dvojice (dvojice týmů), která má přijít na řadu.
Odměna – diplom či účastnický list může dostat každý. Hodnotné věcné ceny by měly být např. pro tři nejlepší týmy. Odměnit jimi více než polovinu účastníků snižuje prestiž turnaje.

Vyřazovací systém
Do prvního kola soutěžící losujeme. Každé kolo musí jednoznačně určit vítěze – vyřadit poraženého. Nevýhodou, kdykoli je v kole lichý počet hráčů, je nutnost určit přímo postupující losem. Výhodou naopak je menší počet zápasů (a v každém dalším kole o polovinu méně). Pro osm hráčů je to celkem 4 + 2 + 1 = 7 zápasů. Pro N hráčů je to N-1 zápasů, případně se ještě přidá jeden pro určení 3. místa (z poražených v semifinále). Pro nejrychlejší průběh turnaje je potřeba N/2 hřišť a rozhodčích, aby se zápasy hrály souběžně. Další velkou nevýhodou vyřazovacího systému je, že pro polovinu hráčů končí turnaj, a tak si moc nezahrají.

Každý s každým
Tento systém porovná výkony spravedlivěji, ale je časově náročný. Pro N hráčů je potřeba Nx(N-1)/2 zápasů. Pro pět soutěžících je to 10 zápasů. Vítězství značíme do tabulky a přepočítáváme na body – 3 za vítězství, 1 za remízu. Předem je nutné dohodnout určení pořadí v případě rovnosti bodů – např. vzájemným zápasem. Pokud to nestačí, rozhodne součet skóre z jednotlivých zápasů (lepší poměr „gólů“, větší rozdíl apod.). Systém vyžaduje hodně zápasů a je náročný na organizaci. Nejrychlejší bude, pokud máme k dispozici N/2 hřišť (např. pro osm hrajících čtyři) a stejný počet rozhodčích.

Kombinovaný systém
Hráče rozlosujeme na skupiny (dvě či více), které hrají systémem každý s každým. Z každé z nich pak postupuje 1 až 2 do finále, kde může hrát také každý či vyřazovacím způsobem. Například pro devět hráčů rozlosujeme tři skupiny, ve kterých hraje každý s každým. Ze všech prvních vytvoříme finálovou trojici, která stejným způsobem hraje o první místo. Jinak ale budeme postupovat u osmi hráčů. Tam se více hodí rozlosovat skupiny po čtyřech, které hrají opět každý s každým a do finále postoupí první dva, kteří stejným způsobem hrají o vítězství.

Jirka Tomčala
speciál Sport – Mozaika listopad 2017