Pro vedoucí: ODBORKY a dobrovolnictví

Existuje nějaká spojitost? Nebo jde jen o propojování témat za každou cenu?!
Rozhodně nám nyní nejde o rozvíjení myšlenky, že odborky jsou dobrovolné a k jejich plnění by tudíž opravdu nikdo neměl být nucen. A to ani „vtipnou“ pobídkou: „Podívej, Věro/Romane, všichni už si nějakou vybrali, jen ty pořád nic!“ Nic nejde proti smyslu odborek více, než podobná věta! (Jenže sem jsem necílil.)

ODBORNÝ PORADCE…
Jeden z častých námětů k dotazům, obavám a důvodům, proč se odborkami nezabývat.

Zpravidla jimi mohou být vedoucí oddílů. Ale vhodnější je, podaří-li se získat spolupracovníky. Proto jimi mohou být i vedoucí PS, další dospělí pionýři, ale třeba též rodič či učitel, nebo „kamarád kamaráda“ J a nebo úplně cizí člověk, jehož jsme se prostě zkusili zeptat.

A jsme právě u dobrovolnictví – získat takového spolupracovníka, znamená získat partnera. Může – má-li chuť a potřebné znalosti – připravovat dítě na získání odborky individuálně, nebo najde-li se v oddíle či v rámci pionýrské skupiny více zájemců i formou širších setkání. A kdoví, zda-li v něm nezískáme více než „jen“ odborného poradce. Ale i kdyby to bylo v roli „jen“. Pořád jde o pomocníka! A všechno nemusí ležet na vedoucím oddílu. Ten pak sehrává roli koordinátora.

Nechci věci „malovat narůžovo“, chápu, že vše vždy nejde úplně snadno. Ale investice do sehnání odborného poradce například pro Redaktora se nám může vrátit několikanásobně, jen předčasně nelámat hůl. Může to být ostatně i neotřelá záminka, jak oslovit zpravodaje novin, televize či rádia a představit mu činnost Pionýra i konkrétního oddílu. Zkuste to!

Martin