Přespání v přírodě dle práva

Nocování, táboření i bivakování znamenají trávení noci v přírodě. Odlišují se povahou a územím pobývání. Naše právo, bez definice, používá jen pojmy nocování a táboření. Přiléhavě táboření vymezil materiál MŽP[1] jako „souhrn různých činností umožňujících vícedenní pobyt v přírodě spojený s přenocováním, a to obvykle ve stanech (stavění stanů, příprava stravy, hygiena, likvidace odpadků atd.)“ Pomíjím táboření na stálých táborových základnách a pozemcích, kde to není zakázáno, a počítám s právním ošetřením nájemní smlouvou, výpůjčkou apod.[2]  Nocování chápeme jako jednorázové přespání v přírodě, v noční době, na určitém místě, kde po přespání náš pobyt není zjistitelný. Nocovat můžeme, bez zvláštního povolení v lese (není-li vstup do lesa úředně zakázán), avšak musíme dodržovat všechna omezení, která pro pobyt v lese stanoví lesní zákon, zejména nerozdělávat ohně, nekouřit… K přenocování mimo les musíme mít věc opět „právně ošetřenu“. Bivakování (má dva významy, zde míněno ve smyslu nouzového přespání pod širým nebem, nikoli budování přístřešků, pozn. red.) není zákonem definováno a povahou se blíží nocování[3]. Pro naše potřeby není použitelné, neboť se vztahuje na jednotlivce. Lze konstatovat, že není-li žádná z uvedených činností zakázána, je povolena za předpokladu dodržení práva soukromého („Právní ošetření smlouvou“) a případných jiných předpisů (je třeba ověřit případ od případu).

Doporučuji se však vyhnout: národním parkům, přírodním rezervacím, přírodním památkám všeho druhu a chráněným krajinným oblastem (mají vlastní podmínky – publikovány na webech) a obcím, kde je táboření zakázáno (lze ověřit na obecním úřadě).

Michal


[1] AUTORSKÝ KOLEKTIV; Soubor stanovisek k ochraně přírody a krajiny v letech 1992-2005; Ministerstvo životního prostředí; edice Planeta 2005, odborný časopis pro životní prostředí ročník XII, číslo 7/2005; 2005; dostupné na https://www.mzp.cz/ris/ekodisk-

[2] Táboření je ovšem výslovně zakázáno v lesích (mimo vyhrazená místa) – viz § 20 odst. 1 písm. k) zákona č. 289/1995 Sb.

[3] Správa CHKO Poodří konstatovala, že volné přespání pod širým nebem (bivak) nespadá pod termín táboření a tudíž není zákonem zakázán. Bivakování vyložila jako přenocování, bez vybudování přístřešku (ani celtou přehozenou přes šňůru), bez úpravy místa přespání a bez viditelných změn (např. polámání rostlin – pouhé slehnutí trávy nevadí) a je činností osamoceného jedince (nikoli tedy skupiny osob, byť by se na místě sešla náhodně).