Přerod v novou organizaci

Shrnout dění v Pionýru od roku 1990 do současnosti by bylo na vlastní seriál. Ve stručném podání jedné strany by se takovýto článek snadno zvrhl v sled dat a krátkých popisků. Vyhnu se obojímu. Dnes dokončím pohled na „přerod organizace“ v roce 90 a lehce zabrousím i do roku následujícího.

Pokud chcete detailní shrnutí měsíc po měsíci, doporučuji seriál „Pionýr 1990“, který najdete v Mozaikách od listopadu 2014 do dubna 2016.

V minulém článku jsme opustili Pionýr v lednu po jeho osamostatnění. Vize a úkoly bylo třeba přetavit ve skutečnost a k tomuto účelu sloužila Přípravná federální rada Pionýra. Poprvé po konferenci se sešla 10. února 1990. V dopise pionýrským skupinám a oddílů a okresním organizacím nastínila způsob obnovy vedení organizace. Po volbách vedení skupin vzniknou rady okresů a zástupci z nich složí republikové rady, které jsou dvěma komorami federální rady. Tento postup měl být dokončen do konce května. Tímto rozhodnutím se zároveň dal velký vliv na organizaci přímo do rukou skupin jako základních článků sdružení.

9. března rozhodlo ministerstvo vnitra o oficiálním vzniku samostatného Pionýra. Tento dokument nabyl platnosti 13. března.

Situaci kolem placených pozic v Pionýru, hlavně placených vedoucích skupin, uzavřel metodický pokyn MŠMT z 12. března, ve kterém doporučují zrušit funkci vedoucího pionýrské skupiny z povolání k 31. 8. 1990.

Celou situaci kolem Pionýra ještě více rozdmýchal výrok ministra školství, který otisklo Rudé Právo, ve kterém vyjadřuje svoje přesvědčení, že mimoškolní výchova patří mimo školu. Čehož se hned chopili jako záminky k likvidaci pionýrských skupin ředitelé některých škol. Škoda, že nedočetli poznámku, že to neznamená, že není možné školní prostory pro tuto činnost využít.

Na prvního apríla, téměř jako vtip, odchází z Přípravné FRP do Junáka Svatopluk Dojiva, který měl na starost dosavadní ekonomické zajištění. Čímž připravil vznikající organizaci o veškeré zatím nabyté know-how v této oblasti.

Veliký rozruch a napětí vyvolala anketa k jednotícím symbolům. Různé skupiny tvrdě zastávaly svůj názor a kompromis se jevil v nedohlednu. Do toho měly ke konci dubna dorazit členské příspěvky, ale nesešly se v uvedený termín zdaleka všechny.

A konečně na to došlo! Organizační struktura byla znovu vystavěna. Pátého až šestého května se sešli delegáti z okresů a vytvořili nové republikové rady, které pak následně ustavily radu federální. Současně s tím se samozřejmě konala jednání všech těchto rad a volba předsednictev.

V červnu proběhly státní volby a přiblížily se tábory. Při přípravě táborů panovala velká obava z narovnání cen po zastavení státních dotací, zvláště na potraviny, ale i to se nakonec překonalo.

Snaha o řešení různých majetkových sporů (ať už skutečných nebo domnělých) vedla v červnu k podpisu čtyřdohody mezi Pionýrem, Junákem, SSM a Českou tábornickou unií. Tato dohoda dovolovala základním jednotkám – pionýrským skupinám, volný přechod mezi sdruženími i s veškerým svým majetkem.

Po prázdninách začaly skupiny činnost nově bez placeného vedoucího, některé kvůli tomu nezačaly vůbec. Některé oddíly také začaly činnost bez klubovny, protože je vlivem ztráty placené pozice vedoucího zároveň „vyhodili“ ze školních prostor. Podobná změna na konci roku čekala i okresní organizace.

Česká rada Pionýra se pustila skrze svou teoreticko-metodickou komisi do přípravy obsahové konference.

V říjnu se sešla federální rada Pionýra. Řešila převážně majetkoprávní témata. Česká rada Pionýra schválila materiál „CO DĚLAT v nejbližší době v organizaci Pionýr.“, zhodnotila výstupy z porady okresních předsedů a svolala teoreticko-metodický seminář na 10. – 11. listopadu.

V listopadu došlo na vypořádání se s majetkem SSM. Ústavní zákon ho zabavil ve prospěch lidu, aby se ve vlastnictví správce nakonec většina majetku kamsi rozplynula. Formálně však bylo učiněno zadost. Pionýr se může radovat z toho, že díky §2 (5) majetek v držení Pionýra zůstal v jeho rukách.

„Má další existence organizace Pionýr v současných podmínkách opodstatnění?“ byla jedna z otázek, kterou se zabýval teoreticko-metodický seminář. Zázemí tvořili lidé ze současného Pionýra i rehabilitovaní členové z období mezi lety 1968–70. Seminář připravil půdu a materiály pro budoucí konferenci Pionýra v ČR, jejíž termín byl stanoven na 26. – 27. leden 1991.

V listopadu padlo také mimo jiné rozhodnutí o vydávání zpravodaje Mozaika Pionýra.

S koncem roku skončili také placení předsedové okresních organizací a Pionýr se musel v tomto směru vyrovnat s přechodem na plně dobrovolnickou variantu. S tím se váže také rozklad členské základny v některých okresech (kupříkladu Bruntál nebo Semily). Někteří předsedové zkrátka považovali za snazší než přejít do dobrovolné fáze v Pionýru převést skupiny do vlastních spolků.

Ke konci ledna o víkendu 26. – 27. se konala konference Pionýra v ČR. Nešlo již o tak široce bouřlivé debaty a dojmy jako před rokem. Zkušenost s během organizace se projevila v reálnějším přístupu k věcem. Byl schválen se Program Pionýra, Statut Pionýra a také Směrnice ke sjednocujícím prvkům v organizaci Pionýr.

To všechno nakonec přes další menší či větší peripetie vedlo ke stabilitě organizace a k Pionýru, jak ho známe dnes. Každé dílčí téma by si jistě zasloužilo zájem (kupříkladu vývoj jednotících prvků, vývoj ideálů a další), na to tady ovšem není místo, třeba se toho chopí někdy někdo jiný.

Radovan Mlejnek