Předsedův glosář

si pro rok 2018 vytkl za cíl pokusit se systematicky zmiňovat jednu významnou osobnost našich dějin – ovšem trochu jinak… Nikoli připomínáním dat z životopisu, ale inspirativním výběrem z jejích myšlenek. Ty – a snažil jsem se jich většinu zasadit do kontextu, nikoli je prezentovat vytržené ze souvislosti – vypovídají o T. G. Masarykovi někdy víc, než dlouhé výklady.
Přišlo mi vhodné připomenout jedno stoleté výročí prostřednictvím názorů člověka, který se nesmazatelně zapsal do naší historie – činností v letech 1915–1918 zejména, ale nejen v nich.

Československo v době první republiky – přes řadu problémů, které ho provázely – bylo demokratickým státem založeným na republikánských principech. Po 100 letech samostatnosti vidíme, že „nastolení“ republiky a demokracie nebylo snadné, leč její udržení je ještě obtížnější. T. G. Masaryk vyznával určité hodnoty, kterými se odlišoval od řady běžných politiků, a mně přišlo případné na ně upozornit, protože mnohé jsou aktuální ještě dnes. Navíc demokratické principy jsou aktuální pro každého z nás i pro vlastní spolkový život. A totéž platí o použitých citátech.

Každý byl vybrán i jako popíchnutí pro možné osobní zamyšlení, ale rovněž jako námět k diskuzi mezi staršími či snad náctiletými – ono takové neformální popovídání (bez prosazování dominantní názorové autority) ve ztemnělé klubovně je pro zimní večer vcelku vkusným námětem a může přinést zajímavou sondu do nás samotných.

Rok stého výročí prosincem končí, a tak v závěrečném pokračování přichází i metodika právě k „Černé hodince…“

Černá hodinka

Cíle Účastníci znají některé ze základních myšlenek demokracie a jsou schopni popsat, jak se projevují v životě oddílu, skupiny či celé společnosti.
Účastníci Starší děti, náctiletí, členové aktivu
Délka Ideálně do 90 minut
Pomůcky Vytištěné citáty, psací potřeby

Příprava
Úvod musíme věnovat vlastnímu zamyšlení nad sdílností a živostí skupiny. Diskuze má být o výrocích T. G. Masaryka, nabízí se proto vytvořit skupinu (nebo skupinky) o 3 až 10 lidech tak, aby se všichni cítili příjemně, byli otevření a nebáli se vyjádřit svůj názor. Nabízí se vytisknout papír s citáty (případně s návodnými otázkami či příklady) – každý je tak může mít stále před sebou. Zapomenout by se nemělo na dostatek psacích potřeb.

Průběh
V diskuzní skupině (skupinách) se nejprve přečte úvodní text (viz dále) a přechází se k citátům. Řídící se ptá účastníků, co podle nich znamenají a zda s nimi souhlasí, nebo k nim mají výhrady. Ptá se i sám sebe, ale neodpovídá autoritativně pro udání směru – ale hlavně otevřeně, může i lehce provokativně: Jak Masarykovy myšlenky účastníci vnímají? Jsou stále aktuální? Jak se projevují v životní praxi – ve společnosti obecně, ale rovněž v životě skupiny/oddílu?

Úvodní text k přečtení
Dějiny přinesly pojmu demokracie mnoho významových odstínů i praktických podob[1]). Obsah slova pochází z řečtiny a zůstává stejný: demos – lid a kratos – vláda, tj. vláda lidu. Vývoj společnosti přináší i její proměny, ale podstata myšlenky, že moc je v lidech, lid je její původní nositel, platí stále. Dnes ji vnímáme jako systém založený na předpokladech tolerance či respektu a svobody. Aby mohla řádně fungovat, je zde důležitý požadavek, že každý občan je schopen užívat svého rozumu a svědomí a dokáže ho používat ke spolurozhodování o politických záležitostech a ostatní jeho názor respektují. Demokracie předpokládá politickou a občanskou informovanost a soudnost, připravenost podřídit své vlastní zájmy potřebám obecného blaha.

Ovšem jak říká T.G.M.: „Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách, je to názor na život. Spočívá v důvěře v lidi, v lidskost a v lidství a není důvěry bez lásky a lásky bez důvěry.“

Ve Stanovách Pionýra se píše, že Pionýr je demokratický… spolek. Program Pionýra rozvádí myšlenku podpory všestranného rozvoje dětí a mládeže, tj. i to, že je příležitostí vytvořit si vztah k demokracii a pochopit její principy.

Citáty T. G. Masaryka k diskuzi

Výrok/citát Podněty k diskuzi
„Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“ Naším cílem není být dokonalý ale k ideálu směřovat. Známe ideály, na nichž Pionýr vznikal? Jaké jsou Ideály Pionýra / vaše vlastní?
„Demokracie znamená, že každý občan může říct po vzoru francouzského monarchy: Stát jsem já. Nebo skromněji: I já jsem stát.“ Může každý člen oddílu či skupiny říct totéž?

Každý ovšem potřebuje cítit, že je platnou a aktivní součástí. Jak se člen může cítit být součástí oddílu?

„V demokracii nejde o vládu, ale o správu.“ Spravujeme/te, nebo vládneme/te?

Jaký je v tom rozdíl? (Jaké jsou typy vedení?)

„Demokracie je diskuze.“ Je u nás prostor pro vyjádření názorů? Jednáme v našem oddíle na rovinu? Ne/dělá nám problém říct si o kritiku? Je u nás místo pro různost názorů? Respektujeme se, i když spolu nesouhlasíme?
„Všechny složky musí být v harmonii, musí spolupracovat, jinak se systém zhroutí.“ Všichni členové musí spolupracovat – vedení i poslední člen. Jak chápeme harmonii – můžeme mít odlišné názory, ale přesto souznít? Nebo je to nesmysl a všichni musí „zařezávat“ a nevyčnívat?
„Za Rakouska jsme byli zvyklí negovat. A pokračujeme v tom. Zbavit se toho je prvním úkolem k vítězství demokracie.“ Člověk si totiž potřebuje nezřídka ulevit… Nejsnáze toho lze dosáhnout tím, že svého oponenta urazí, pomluví či jinak znectí – zkrátka zneguje.

Ne/užíváme i u nás občas tento průhledný až prostoduchý, i když svůdný, přístup?

„Když já byl vždycky kacíř.“ Jsou mé postoje pevné a neměnné? Jsem ochoten naslouchat jiným názorům a argumentům? Zvládnu přehodnotit svůj neměnný postoj ve světle argumentů?
„Pryč s aristokracií! Nemůže být poctivým Čechem, kdo by nebyl na tomto stanovisku.“ Ať je člověk jakýkoliv – jsme si rovni: holky i kluci, blonďáci nebo bruneti, tlouštíci či sportovci… Mít někoho rád z podstaty toho, že je to tvůj bližní, i když si třeba vždy úplně nerozumíte, je těžké. Jakým způsobem prožíváte tyto vztahy?
„Máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu vývoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov.“ Odvádění pozornosti od podstaty či od problému? Urážlivé vyjadřování? Pohrdání jiným pohledem na věc? A musíme svého názorového soka vždy znectít?
„My každý od nátury jsme papeženci[2]). Každý je neomylný, a právě proto je nutná výchova k tomu, respektovat jeden druhého a nemyslit, že my jedině máme pravdu.“ Považuji se za neomylného? Mám vždy pravdu? Úcta k názoru jiného či k odlišnému mínění je nezřídka bolestná, ale bez ní je daleko hůř…
„Kritika není negace.“ Jak řešíte konkrétní spory – s rozumem a poctivě? Dáváte prostor každému členu k vyjádření svého postoje? Urazí nás kritika a máme tím pádem nepřítele na celý život?

Závěrečná úvaha
Zhodnoťte si průběh diskuze. Dostal se každý ke slovu? Nechte každého účastníka říct, co jej nejvíce oslovilo. Jaké myšlenky si z povídání odnášejí? Napište si podněty, které vyvstaly během diskuze, co třeba dělat v oddíle nebo v životě jinak. Citáty můžete vyvěsit na nástěnku.

Martin


[1]) Antickou demokracii přijímáme jako demokracii, třebaže rovnost lidí byla iluzí (existence otroků) a rovnoprávné postavení nebylo ani mezi muži a ženami.

[2]) Pojem „papeženci“ – TGM použil nejednou, zde ve významu omezenci – lidé zahledění pouze ve své pravdě.