PRAVDA aneb kompetence a Ideály Pionýra

Pravda… Prostě: Pravda pravdoucí! Je to pravda?! A tohle je moje pravda!
Ze všech stran se na každého valí záplava informací. Tenhle ideál by nás měl vybavit kompetencí vybrat z jejich přívalu nejen ty podstatné, ale nejlépe i pravdivé. Ale zrovna tak by každého měl vést k férovému, otevřenému jednání: Stala se chyba? Tak ji přiznám. Zdánlivě prosté.
Cítíte to také? Funguje to vždy? Inu, s pravdou, jako s ideálem, ale i s tou úplně obyčejnou, to může být leckdy ošemetné. 🙂

Objasňovat ideál pravda, a to věkově přiměřeným způsobem, je občas choulostivé. A přesto se toho nesmíme bát. A od nejmenších dětí je potřebné připomínat přinejmenším princip fair play. Opravdu stojí za to vyhrát i za cenu nějakého byť malilinkého podvůdku? To je totiž otázka zásadního významu – a tomu může rozumět i úplně malé dítě.

Dále sem lze přiřadit práci s informacemi, například: Umím si chránit své osobní údaje? To patří dnes mezi hodně aktuální otázky. Umění třídit informace, kriticky je zhodnotit (s ohledem na jejich původnost, zdroje…), ale i vyhledávat, řeším-li nějaký problém (tj. vím, kde a jak je hledat). Patří sem i jejich prezentace – nezabíhání do přílišných detailů na úkor podstatného… Daří se to i nám samotným?

A dále také: Respekt k jinému názoru – svět je totiž mnohovrstevnatý a úhlů pohledu na jednu a tutéž věc může být mnoho, je nezbytné promýšlet – to je „zbraň“ proti černobílému, zjednodušujícímu vnímání dění kolem. Občas „bolestivá“ – nutí nás totiž přemýšlet. A to občas nečiní ani dospělý člověk. Máte také tu zkušenost?

Martin