POZNÁNÍ aneb kompetence a Ideály Pionýra

Pionýři – to jsou průkopníci, hledači! Nespokojení s tím, co umí, znají… Klidně i chybující, ale neustávající v poznání!

Není úplně důležité, zda jde o poznání okolí či sebe sama. Příběhy světa nabízejí poznání, což přináší porozumění i touhu věci měnit, posouvat vpřed, zájem nebýt pasivní. Poznání s sebou nese prvek aktivity a ne čekání na zázrak přišlý odjinud.

Mnoho lidí je přesvědčeno, že nejlepší je děti ochránit před chybami. To je ovšem hrubý omyl, který kolem nich vytváří skleníkové nereálné prostředí, a když z něj dítě jednou vyjde (a to musí nastat!), jenom zírá, jak to ve skutečnosti funguje. Nejde ovšem ani o to chyby jenom promíjet či opomíjet. Chyba má smysl jenom tehdy, když ji (alespoň vnitřně) přiznáme, nepopřeme, nesvalíme odpovědnost na jiného a nevzdáme se touhy zkoušet nové věci! Pak dostává poznání potřebný rozměr: Na nových cestách chybujeme, ale jejich poznáním se zároveň posouváme kupředu.

Ideál POZNÁNÍ nám nabízí rozsáhlou paletu možností: Ukáži na konkrétních příkladech, v jakém smyslu mohou být i pohádky pravdivé “ umím u různých her určit jejich smysl “ na konkrétních příkladech z dějin, z literatury, ze života vysvětlím, jak uvažuji o smyslu jednání druhých lidí. Nebo jiný přístup: Zjistím, v čem bych měl zlepšit svůj projev, a zkusím na tom zapracovat  “ vysvětlím ostatním složitější zadaný úkol (např. pravidla hry) “ porovnám výklad jedné události z více zdrojů.

Vážně zde nejde „jen“ o to se něco nového nabiflovat, naučit – sice nic proti tomu! A vyšším cílem je na sobě stále pracovat a postupně se posouvat kupředu. Což s sebou přináší i překonání (ejhle, Ideál Pionýra) a sebeuspokojení.

Martin