POMOC aneb kompetence a Ideály Pionýra

Náš seriál(ek) má mj. přinést i POMOC zamýšlet se nad tím, CO a PROČ s dětmi děláme.
Dnes na téma jak provázat Ideál Pionýra POMOC s rozvojem kompetencí dětí. (A hned v úvodu napíši, že tohle téma příště ještě rozvedu.)

Nenadálá událost. Mimořádka. Průšvih…
Je jedno, jak některým situacím říkáme. Nastanou zpravidla v nejméně očekávanou chvíli, navíc se mohou přihodit kdekoli a kdykoli, nejen někde mimo civilizaci, ale klidně ve zcela běžné chvíli: v klubovně, na ulici nebo doma. Jde o to být na ně připraven, umět pomoci, najít řešení nečekaných událostí. Umět se řádně vybavit do nepříznivých podmínek (nedostatečné hygienické zázemí, špatné počasí…), orientovat se v neznámém prostředí (nemusí jít jen o les!), znát zásady 1. pomoci – neboli poradit si v krizových situacích.

Představme si takovéto stupňování u konkrétního dítěte: Prakticky ošetří základní zranění – krvácení, popáleninu, umí přemístit zraněného. “ Účastní se nácviku první pomoci: přivolání pomoci, život zachraňující úkony (KPR). “ Předvede praktické ukázky ošetření několika úrazů (krvácení z nosu, sečné, bodné tržné rány, pád na hlavu…). “ Podílí se na přípravě a organizaci nácviku jednání v krizových situacích.

Uvedené příklady vždy naplní ideál POMOC, ovšem na různém stupni úrovně znalostí a dovedností. Je z toho příkladu dostatečně cítit postupné posilování schopností, tj. kompetencí? Věřím, že ano – a právě takhle bychom se měli snažit o vazbě ideálů a kompetencí uvažovat. A návazně stupňovat i informace a nároky na děti.

Martin