Podpora celoroční činnosti

Hlavní činnost Pionýra se loni dočkala směrnice, která ji upravuje. Letos se zaměřujeme na její podporu. Prvním nástrojem takové podpory je dotační program Pionýra. Jak tento program funguje? Zeptali jsme se Dariny Zdráhalové, která má výchovnou činnost na starost ve výkonném výboru ČRP.

O co v novém programu vlastně jde? Dotace na činnost přece nejsou nic nového, tak v čem je zajímavý?
Máš pravdu, dotace na činnost nejsou nic nového. Tady ale nejde ani tak o peníze, jako o podporu něčeho, co je pro náš spolek nesmírně důležité. Sami jsme stanovili cílovou skupinu a tímto programem říkáme, že si vážíme pravidelně pracujících oddílů a že jsou naším rodinným stříbrem.
Jak se liší dostupnost ostatních dotačních titulů pro tzv. táborovou skupinu a pro skupinu, na níž pracují pravidelně funkční oddíly? Nijak. Nesnižuji práci táborových skupin, udělat opravdu dobrý tábor či několik turnusů takového tábora, starat se o táborovou základnu, to je panečku hodně práce. Ale zavázat se k tomu, že budu každý týden na značkách v oddíle, že si budu každý týden připravovat oddílovou činnost, že budu zajišťovat průběžně všechno, co pro tuto činnost potřebuji, a k tomu ještě připravovat a realizovat víkendové oddílové akce, to je přece jen něco jiného. A my si uvědomujeme, že je to to nejdůležitější, je to ta činnost, k níž vším – ekonomickou podporou, vzděláváním a dalšími podpůrnými aktivitami směřujeme. To je smysl naší práce. A přitom pravidelně pracující oddíly nejsou na každé skupině samozřejmostí.

Neváhejte, uzávěrka žádostí je už 2. 5. 2018!

Zkus prosím popsat pár modelových případů – skupin a oddílů, kterým je určen.
Program je určen každému oddílu a skupině, kterým záleží na rozvoji pravidelné činnosti. Má samozřejmě i pár podmínek. Už jsem slyšela námitku – proč jsou tam vůbec nějaké podmínky, buď chcete podporovat, nebo nechcete. Ale každý, kdo dává peníze, si přece stanovuje, za jakých podmínek. A tyto peníze jsou pro funkční oddíly. A fungující oddíl se bez problémů zapojuje třeba do krajských, oblastních nebo celostátních akcí. Pro jiné je to ale podmínka, která je vyřazuje.
Vážeme finanční prostředky na nějaký miniprojekt. Chceme, aby si lidi sedli a stanovili sami sobě, kudy povede cesta jejich rozvoje. To já považuji za velmi cenné. Ne aktivity z leknutí, ze zvyku, ale trvalý mírný rozvoj je přece základní podmínkou života aktivní, nikoli přežívající skupiny. A zase slýcháme – papíry a pořád jenom papíry. Pro někoho je to nepřekonatelné, ale bez nějaké představy rozvoje, kterou v několika větách a s nějakým vlastním měřitelným cílem dá skupina na papír, to nepůjde.
Proč musí KOP prohlašovat, že jim není známo, že by oddíl nedělal to, co popisuje? Inu proto, že z centrální úrovně se nedá všude dohlédnout. A přidanou hodnotou pro KOP může být rozvíjení vazby aktivně pracujících oddílů na někoho z krajských orgánů nebo krajské kanceláře a to je přece pozitivní, ne?
Proč „vyhrožujeme“ tím, že se třeba někam na činnost přijedeme podívat? Myslím, že ten, kdo se má čím pochlubit, takovou návštěvu rád přivítá a ukáže rád svou práci třeba právě v reportáži v Mozaice. Ten, kdo za vším vidí jen něco negativního, to bude brát jako kontrolu, jako výraz nedůvěry v jeho projekt.
Komu je tedy program určen? Každému pravidelně pracujícímu oddílu, který se chce rozvíjet, má představu, kudy jeho rozvoj půjde a co k tomu potřebuje a přitom jde o oddíl aktivní, který se neuzavírá jen ve své skořápce, ale uvědomuje si, že je součástí velkého spolku.

Až se bude z žádostí vybírat, co má největší šanci na úspěch?
No tak tady budu opatrnější. My vůbec nevíme, neumíme si představit, co se nám sejde na stole. Jedno ale víme – jde o myšlenku rozvoje a obohacování oddílové činnosti (která nemusí být vždycky vyjádřena nárůstem členské základny), s níž oddíl nebo skupina pracuje a kterou vyhodnocuje. Takže jde o nápady, o popsání toho, jak to kde funguje a jak kde pojímají onen rozvoj. Jde o činnost, která nepřešlapuje na místě, ale míří odněkud někam a všichni ví, kam chtějí dojít. Počítáme určitě s tím, že po dohodě s autory bychom ty nejlepší projekty zveřejnili. Ne jako vzor pro další rok, ale jako námět na to, jak se třeba pohnout z místa tam, kde se najednou ocitli v krizi.

Počítá se s tím, že půjde o každoroční záležitost?
Na to jsem vlastně odpověděla už v předchozí otázce – ano a taky počítáme s tím, že pokud se projeví dopad této podpory na činnost spolku, budeme se snažit částku k rozdělování postupně navyšovat. Jde přece, jak už jsem říkala na začátku, o skutečné rodinné stříbro Pionýra.

ptal se Jakub


Bližší informace o programu vyšly v únorovém Tu-ňákovi (najdete je také v Rejstříku vnitřních předpisů v dokumentu 04/2018 Program podpory pravidelné celoroční činnosti s dětmi a mládeží).