Podepsat můžeš, přečíst musíš, smlouvy totiž musí být plněny.

Když se člověk překlenul přes první smluvní druh – směnu – a pokrok přinesl větší množství výrobků a tím více obchodů, nějaký Féničan, kterého nebavilo vážení kovů a zkoumání ryzosti, vymyslel peníze – mince se zaručenou ryzostí a váhou. Přeprava mincí byla ovšem náročná a riskantní (loupežníci). Jiný vzdělanec vymyslel náhradu v podobě úpisu na jméno: proti vydání úpisu vyplatit uschované mince. Vznikl prvý bankéř a poté i národní banky. Ty do dneška vydávají bankovky (na každé je podpis guvernéra) a dnes peníze mají i datovou podobu, takže obchod lze uzavřít během sekund použitím platební karty nebo mobilního telefonu. Tato rychlost je ovšem zrádná. Neustále nakupujeme a platíme. Písemné smlouvy, které se jeví jako jednoduché a svádí k okamžitému uzavření a placení pro jejich výhodnost, mohou ovšem skrývat rizika: obvykle v podobě různého druhu sankcí či povinnosti cosi kupovat. Obvykle je to ve všeobecných podmínkách, na které smlouva odkazuje. Smlouvu proto přečíst musíme, včetně příloh, na které odkazuje: hrozí nejen peněžní ztráta, ale i výdaje na advokáta, aby nás z této situace dostal. Shrnuto: jakoukoliv smlouvu je třeba přečíst, stejně jako dokumenty, na které odkazuje. Žádné podepisování smluv v časové tísni (slova „nabídka platí jen dnes“ jsou podezřelá). Ve smlouvě vyhledejte, jak se řeší třeba reklamace, způsob ukončení smlouvy a jaké nám hrozí sankce. Pokud to neuděláte, pak postupujete nezodpovědně a může vás to přijít pěkně draho. Smlouvy totiž musí být plněny.

Michal