Plánování tábora

Jak zapojit děti

Otřepané téma?
Možná si řeknete: Copak můžou instruktoři připravit rozpočet nebo děti poskládat celotáborovku? I když si samozřejmě musíme odpovědět, že ne, neznamená to, že by se nedaly najít dílčí věci, které budou zároveň přiměřené jejich věku a schopnostem. A zapojení dětí tak nemusí být jen hezká myšlenka, ale skutečnost.

Čím může být participace na táboře přínosná?
Zcela formálně si můžeme říct, že jde o naplňování Programu Pionýra, kde je uvedeno: Podílem na rozhodování o činnosti oddílu vedeme děti k aktivnímu přístupu k životu. A také: Vedeme členy k odpovědnosti za osobní růst a k týmové spolupráci.

Jenže tady nejde o formality. Při společném rozhodování totiž zjistíme, co děti ocení a co by na táboře chtěly mít. To samozřejmě neznamená, že jejich slovo je zákonem, ale jejich názory nám mohou usnadnit práci.

Stačí uspořádat anketu, v níž děti napíší, která jídla by chtěly mít v táborovém jídelníčku. Nejen, že ho tím můžete oživit, ale může jít o krátkou a přece odlehčenou součást oddílové schůzky. Stejně tak lze i mladší pionýry zapojit otázkou, jaké sporty zařadit do programu. A zejména starší děti není od věci zapojit do oprav poškozeného materiálu, aby věděly, že co se poničí, samo „se“ neopraví (případně, že se musí pořídit jiný a co to stojí).

Vyplatí se to
Plánovat tábor společně s dětmi se může zdát jako práce navíc – a někdy to tak opravdu je. Nakonec to ale přinese ovoce v podobě aktivnějších a spokojenějších účastníků, kteří nejsou jen spotřebiteli, ale také hybateli připraveného programu. Navíc názor dětí by pro nás měl být stejně důležitý, jako pro ně možnost uskutečnit vlastní nápady.


Časté chyby

Všichni chybujeme, tak to zkrátka je. Ani táborům se chyby nevyhýbají a ze zkušeností pionýrských lektorů a letitých pořadatelů táborů plyne, že některé z nich se dokonce častěji opakují…

  • Snaha o vyplnění každé chvilky: Je běžná, ale nerozumná. Už předem je třeba počítat se zvolněním (nebo naopak se zrychlením) tempa táborového života, i kdyby vás zrovna napadla sebebáječnější hra.
  • Servírování všeho na stříbrném podnose: Mnohem lepší je vyslechnout odezvy dětí a nechat je dotvářet program tábora.
  • Vymýšlení dílčích dominant či táborových aktivit na poslední chvíli: Školou povinní instruktoři a vedoucí mají na konci května a v červnu hlavu plnou studijních starostí a nelze od nich chtít nějaké tvůrčí nasazení. Místo toho si pak vyslechnou, že se málo zapojují, což je akorát demotivuje.
  • Nekonkrétní táborové cíle, nebo jejich nepropojení s celoroční oddílovou činností. Když se k tomu přičte nedostatek sil (či chuti) na pořádné vyhodnocení přípravy a průběhu tábora, těžko se nastavují další cíle…
  • Přehnané úsilí o „šperkování“ legendy táborové hry, výrobu co nejreálnějších rekvizit nebo detailní propracovávání herního systému. Nic z toho není na táboře zdaleka to nedůležitější – jde pouze o nástroje, kterými máme dosáhnout našich výchovných cílů. Na jejich formulování a poté naplňování se musíme hlavně soustředit.

Ideál Pionýra – Pravda

Při hrách, soutěžích, ale i při rozdělování práce oddílových služeb a mnoha dalších táborových situacích se snadno ukáže, kdo hraje čestně, podle pravidel. Tábory ale nabízejí i mnoho „okamžiků pravdy“, kdy každý musí vystoupit ze své pohodlné ulity a ostatní ho vidí v různých nečekaných situacích, tyhle chvilky přinášejí zrcadlo a pravdivý náhled na sebe sama.