Plánování – TÁBOR

Ano – dnes činím úkrok, protože bezprostředně nenaváži na předcházející díl, ale vyjdu vstříc dvěma požadavkům: přidržím se částečně tématu cílů při plánování, ale současně se odkáži na aktuální čas – kdy je na místě pustit se do plánování tábora.
Chceme-li se někdy pustit do přípravy tábora, je listopad vlastně ten nejvhodnější čas. Proto tenhle aktuální vstup – protože on současně souvisí i s plánováním oddílové činnosti.

Čím obvykle začínáme?
Obvykle to tak chodí… taky začínáte plánovat tábor otázkou: „Jaká bude letos celotáborovka?“ Bývá to nejčastější start přípravy. A souvisí se stabilizovaným týmem vedoucích, se zaběhnutým místem konání tábora atd. Přesto by to mělo být poněkud jinak – celotáborovka je totiž „pouze“ prostředkem, nástrojem. Takže – má-li platit, že dobrý tábor má pestrý, originální, dobře připravený a přiměřený program, který účastníky (tj. děti i vedoucí a instruktory) baví a který je vhodnou posloupností vede k všestrannému osobnímu rozvoji v duchu Ideálů Pionýra – začít se musí u jiné věci: důsledného vyhodnocení tábora minulého. A naváži na to, co bylo uvedeno minule. Nemusí jít o nijak složité analýzy, ale o odpovědi na prostý dotaz: Co se nám letos na táboře nelíbilo nebo nepovedlo? Nebo odpovědi na stručné otázky:

  • Pracovali jsme s Ideály Pionýra?
  • Podařilo se nám dobře načasovat přípravu?
  • Jak jsme přispěli k osobnímu rozvoji účastníků?
  • Byl na tábořišti pořádek?
  • Vytvořili jsme dost prostoru pro pěstování týmového ducha (podpora mladších staršími…)?
  • Fungovala naše táborová pravidla? (režim dne, řád, služby…)
  • Nebylo příliš mnoho proluk v programu (tím není myšleno osobní volno)?
  • Měly děti příležitost pro dotváření tábora?
  • Fungovala dělba práce?
  • Byli jsme dost šetrní k životnímu prostředí?

 … a co jídelníček, kouření a mobily… a další a další.

Cíle opět až na prvním místě…
Je zkrátka na místě, abychom plánování tábora zahájili stanovením cílů, kterých chceme s našimi dětmi dosáhnout. Zde je potřebná nesmlouvavost: nejdříve stanovení cílů (ne obecných) a jim následně stejně zásadové podřízení všeho ostatního. A samozřejmě návazně na to, co máme v plánech pionýrské skupiny a oddílu, pracujeme s programy Výpravy za poznáním atd.

Tábor totiž nemá být pouhou další (i když velkou) akcí v plánu činnosti, kterou je třeba si odfajfkovat, ale završením celoroční činnosti – pro skupinu, oddíl i pro každého jednotlivce.

Součástí stanovení cílů by mělo být i vymezení času, jenž budeme tomu kterému z nich věnovat. Přitom samozřejmě platí, že cíle dílčí zaberou méně času, ty obecnější ho spotřebují více.

Takže chutě do díla: Co chceme, aby si děti z tábora odvážely? Co by měly znát/umět? Jaké postoje jim chceme předat či v nich posílit? Jak chceme s dětmi pracovat jako se skupinou/týmem? Co chceme, aby si na táboře prožily?

Tábor (a jeho příprava) je zkrátka příležitost!
Je unikátní tím, že můžeme na děti působit uceleně, netrpíme časovým omezením délky schůzky – takže pro nedostatek času věci nedotáhneme. Cíle na táboře neplníme „jenom“ hrami, ale máme k dispozici velkou škálu dalších prostředků, jimiž působíme intenzivněji než během roku: táborová pravidla, rituály, práci či navozování konkrétních situací během běžného provozu.

Jde o to, abychom vybírali prostředky, které dobře naplní naše cíle, takže by měly být:

  • účinné: přibližovat nás (přesněji děti) k vytčenému cíli svižným tempem;
  • přiměřené věku a schopnostem dětí: nebýt ani příliš snadný, ani přicházející zbytečně brzy, musí představovat pro děti laťku o kousek výš, než kde se právě nacházejí;
  • atraktivní: zábavný, lákající, podněcující emoce.

Hodnocení – plánování – organizace …
Je to někdy jako kolovrátek, mluvíme-li o přípravě čehokoli, nyní tábora. Proběhlý je třeba zhodnotit, nový naplánovat… Nicméně začít včas nám nabízí příležitost, abychom na letošní nahlédli už s potřebným odstupem a zkusili zauvažovat, zda nás naše zaběhnuté (myšlenkové) stereotypy při jeho plánování příliš nesvazují.

Možná zjistíme, že je účelnější klást si častěji otázku, PROČ některé věci děláme a jestli žádaných výsledků nedosáhneme jinými postupy, účinněji. Anebo třeba (zdánlivě) jen tím, že odlišíme důraz na některé věci nebo při jejich načasování – to vše nám včasné zahájení plánování tábora umožní.

Vracím se nyní k otázce z úvodu – Jaká bude letos celotáborovka? Z toho je patrné, že tahle otázka je na místě. Ale až později, ne když přípravu tábora začínáme. Začít přípravu opravdu dobrého tábora je totiž nezbytné: u cílů. A rozhodně bychom neměli zapomínat na…

Náš základní cíl
Při tom všem totiž nikdy nesmíme pustit ze zřetele náš základní cíl: s dětmi nepracujeme náhodně – táborová činnost vždy k něčemu směřuje a rozhodně platí, že děti se při činnosti nejen baví, ale i poznávají, rozvíjejí se – učí.

Martin