Plánování – Máme splněno?!?

Zdá se hloupé ptát se v polovině roku, zda nemáme náhodou hotovo? Opravdu je to zbytečné? Odpověď je nasnadě: Není. V řetězci: Plánování – organizace – kontrola – hodnocení je samozřejmě místo i pro krátké spočinutí, zastavení se a zamyšlení, kde, jak a kam jsme postoupili.
Leden se k tomu přímo nabízí.

Tak splněno nebo ne?!? Toť otázka…
Posezení-zamyšlení nad plněním ročního plánu není samoúčelné. Nemá být ovšem ani tryznou za nesplněné úlohy. Naopak! Má být pracovním setkáním vedoucích a instruktorů, z něhož vznikne jednoduchý přehled: Naplněno – Převážně naplněno – Částečně naplněno – Nenaplněno. Možno nahradit i číselnou škálou – sestupnou (podobnou jako ve škole, bez pětky[1]) či vzestupnou (čím více naplněno, tím více bodů, nejlépe 4-1). Pokud jsme byli důslední a zodpovědní při plánování a stanovili jsme si i J měřitelnost cíle, tak máme významně usnadněnou práci.
Důležité je, aby při schůzce všichni účastníci měli plán před sebou, na papíře či promítnutý, a všichni dostali prostor k vyjádření.

Jak zařídit, aby se z vyhodnocení nestala otrava?
Prvním předpokladem je průběžné pozorování dětí, abychom mohli s vědomím konkrétních prožitků říci, zda se na jejich chování, jednání či dovednostech projevily nějaké změny – posuny. Druhým předpokladem je řádně se na takovéto jednání připravit, nejlépe vedoucí oddílu i všichni ostatní. Přinejmenším přesným stanovením času (kvůli nerozpliznutí debaty), případně i zaslání dílčích (provokativních) otázek předem. Co činit:

  • Věnujme se všem cílům – nastavili jsme je pro to, že jsou pro nás důležité.
  • Je-li zřejmé, že některá část hodnocení bude spíše či hodně záporná, je vhodné ji zařadit tak, aby byla vystřídána kladnou.
  • Výsledky je nezbytné zapisovat – práce nesmí přijít vniveč.
  • Na každém cíli najděme něco důležitého – nemusí být nutně naplněn, ale musíme připomenout, proč se o něj snažíme.
  • Posuďme i otázku měřitelnosti: možná jsme původně měli velké oči… – aby se oddíl a děti posunuly kupředu, nemusí být výsledek absolutní.
  • Odměňme se – za plnění plánu/cílů 🙂 i za aktivní účast na poradě.

Splněno, co dál?

–      Dobrá práce!

–      Byl cíl tak přínosný, jak jsme si mysleli? Má cenu na něm pracovat dál, stanovit si hlubší cíl? Je pro nás a děti tahle oblast stále důležitá?

Nastavili jsme ho dobře, říká nám jeho splnění něco konkrétního?

Např.: Chtěli jsme, aby naše děti uměly pracovat s GPSkou. Teď to umí – znamená to, že jsou technicky zdatnější? Nebo se jen naučily jeden postup?  Umí ji používat v různých situacích, nebo jen v klubovně?

Dílčí splnění, co s tím?

–      V čem máme splněno a v čem ne?

–      Proč je to tak? Stanovili jsme si dobře kritéria měřitelnosti cíle?

–      Vynechali jsme část cíle záměrně nebo omylem?

–      Co pro nás znamená nenaplnění, jaké z toho plynou důsledky?

–      Chceme s ním dál pracovat? Zařadíme ho do příštího plánu?

Nenaplněno… – proč?

–      V čem konkrétně jsme cíl nenaplnili (čas, kritéria)?

–      Proč tomu tak je? Je cíl vůbec splnitelný? (Byl reálně nastavený? Jaká je skutečnost?)

–      Věnovali jsme mu dostatek času a energie?

–      Je to vůbec špatné, že jsme ho zatím nesplnili? Co když jsme se moudře rozhodli, že od něj zatím upustíme? A rozhodli jsme se, nebo jsme na něj prostě zapomněli?

–      Nastavíme cíl lépe nebo jinak? Je (ještě) důležitý a potřebný?

 

A co dál?

Plán zůstane plánem a my budeme mít přehled: Jak jsme na tom – a tudíž na co se více soustředit v dalších měsících a na táboře. U částečně či vůbec nesplněných cílů si přitom odpovíme na jednoduché otázky:

  • Zařadíme ho znovu ve stejné podobě?
  • Pokud vyhodnotíme, že cíl není užitečný nebo důležitý, můžeme ho i vynechat, neměli bychom lpět na plánu jako na dogmatu. (Jen pozor na snadné škrtání toho, co se zrovna nedaří.)

Pro další období tak máme představu, na co si dáme pozor nebo v čem vidíme úskalí. A to není nikdy k zahození.

Martin


[1] Je vyzkoušené mít sudý počet „bodů“, aby hodnocení neskončilo na „zlaté střední cestě“, ta se právě sem příliš nehodí.