Plánování – CETEH

V minulém čísle přišla řeč na PLÁNování tábora – protože byl příhodný čas téma zařadit. Dnes ještě trochu navážeme, když „popojedeme“ v přípravě tábora k aktivitě, která nese pojmenování CELOTÁBOROVÁ ETAPOVÁ HRA (CETEH). Jednak jde ještě o časově vhodné zařazení tématu a dále o ní budeme hovořit i proto, že současně souvisí i s plánováním oddílové činnosti.

Navazujeme a opakujeme…
Nadpis je zamýšlen dvojsmyslně! Jednak má naznačit návaznost k předešlému dílu, kde se připomínalo, že otázka „Jaká bude letos celotáborovka?“ – bývá nejčastější otázkou při zahajování přípravy tábora. (My se k ní ovšem dostáváme až nyní.) Druhá linie návaznosti se vine k tématu, o němž hovoříme opakovaně: U CETEH opět musíme vycházet … jak jinak než … z cílů. Jimi jsou myšleny cíle PS a oddílu na příslušný rok a cíle tábora, o nichž byla řeč minule a o kterých se má mluvit při zahájení přípravy tábora.
Sehrát celotáborovou etapovou hru totiž není cílem tábora, ale prostředkem, jak cílů dosáhnout.

Cíle jsou východiskem
Nebudu opakovat otázky pro stanovování cílů tábora – platí totiž i pro přípravu CETEH, dvě však připomenu: Co od tábora chtějí děti? Co od tábora čekají organizátoři?
Chceme-li u dětí rozvíjet samostatnost nebo vztah k přírodě, můžeme se inspirovat příběhem Robinsona Crusoa, story hobitů zase dobře podpoří cíle k týmové spolupráci nebo rozvoji schopnosti přebírat odpovědnost.
Téměř každý příběh má více rozměrů, a tudíž možností, kterých můžeme využít – cíle nám říkají, na co se zaměřit: Jaké epizody z příběhu vybereme a ztvárníme, které vynecháme nebo vybereme třeba pro večerní čtení (tj. ilustraci).
Vím, že často bývá postup opačný – stanovuje se nejdříve příběh (například i z hlediska módnosti), ale správně by měl jít od stanovení cílů k výběru legendy/příběhu.

Studna, z níž se dá pít – se jmenuje: CETEH a proč se tak často hraje
Příručku, v níž se dozvíš vše, co potřebuješ pro úplnou přípravu CETEHu, najdeš v naší pionýrské knihovničce (třeba i virtuální – na webu).

Inspirace
Legenda/vyprávění nás má inspirovat. Otvírá možnosti jak prostředí i příběh volně rozvíjet a hledat v něm konkrétní momenty, postavy, příběhové linky pro naše výchovné využití. Máme i odvážlivce, kteří si sami zkoušejí ve „vytvořeném“ (knižním či filmovém) prostředí, např. Středozem či Škola kouzel, vytvořit vlastní příběh, například „po svém“ rozvíjet nějakou z vedlejších dějových linií.
Dá se tím získat moment překvapení, ale může to též přinést dětem zklamání, neboť „očekávaly“ určitý vývoj a novinka jim to zkazí. Je až překvapující, jak velké znechucení to může přinést. Tenhle přístup je hodně obtížnou disciplínou (na čas a potřebu tvůrčího zaujetí) – byť ne nemožnou.

Jak to dát dohromady
Vezměme cíle a příběh. V něm najděme vrcholy, které chceme v rámci tábora vyzdvihnout (jsou dějově zajímavé a odpovídají cílům). Z těch vytvoříme souvislý příběh dávající (účastníkům) smysl. Dále je nutné určit stěžejní činnosti, které budou děj posouvat dál, a propojit je s našimi táborovými činnostmi.
Při závěrečném sestavování konkrétní dramaturgie (částí programu) tábora se vedle dějové linky musí dbát na další pravidla, jako jsou: pestrost programu, dynamika skupiny[1]), zdravotní a bezpečnostní omezení.

Omyl…
Často se opakujícím omylem/chybou je tvrzení, že CETEH je motivací tábora! Není tomu tak. Motivace je přece pojmem z pedagogiky a … usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Přičemž vyjadřuje souhrn všech skutečností – radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal.“
CETEH představuje legendu – příběh.

Plán není dogma
Příprava CETEHu nás stojí množství sil, hodiny příprav a dávku kreativity. I tak se může přihodit, že geniálně promyšlený program děti nechápou, nepřijmou jej či mu neporozumí, systém bodování se v praxi tábora ukáže příliš složitý… Zde platí: tradiční a osvědčená česká improvizace je na místě. Tím neříkám, že vše spasí (takže plánovat se nemusí), ale držet se zuby-nehty bodování, v němž se děti neorientují a nemotivuje je, je horší řešení, než ho přepracovat a přizpůsobit.

CETEH nemá být přehlídkou třebas neotřelých nápadů a úžasných doma vyrobených rekvizit, ale výchovným prostředkem, který bude fungovat jen tehdy, bude-li patřičně odrážet potřeby dětí a působit na ně přiměřeně uvěřitelně, pocitově-romanticky, ovšem výchovně.

Martin 

Tip: Už při plánování CETEH si rozmyslete, jestli ji budete chtít později přihlásit do Soutěže etapových her, je to jistě jednodušší než ji pro soutěž upravovat až po táboře. A nezapomeňte, uzávěrka letošního ročníku je už 31. 12.


[1]) Cíle a normy, její struktura a role členů, atmosféra v ní a další.