Plán potřebuje cíl

Slovo ‚plánování‘ se občas užívá jako mantra – posvátné slovo, jež má přinést soustředění (a úspěch). Je pravda, že psát (a číst) o plánování je nezřídka opakování již mnohokrát řečeného… Přesto se nezřídka opomíjí. To je také pravda. Proč tomu tak je? V čem je ono čertovo kopýtko, že se vedoucí raději vrhne do víru improvizací místo vytvoření rozumného plánu, který všem v konečném důsledku usnadní práci (i život)? Nu, na to se těžko hledá odpověď, a tak raději zkusíme připomenout… minule přišla řeč na to, co je pro úspěšný plán důležité a jaké druhy plánů se užívají. Tentokrát budeme mluvit o nutné části každého plánu – o cílech.

Jaké mají být cíle?
Dnes zdůrazníme, že podstatou plánování je určení cílů nebo cílových hodnot a případně způsobů jejich dosahování. Při přípravě plánu musíme brát v úvahu všechny důležité vnitřní i vnější činitele, které naše záměry mohou ovlivnit, tzn. budou mít vliv na úspěšné dosažení cílů nebo cílových hodnot. Cíle přitom mají být:

  • určité a výrazné;
  • měřitelné;
  • dosažitelné a přijatelné;
  • vhodné a důležité;
  • časově sledovatelné.

Je to jasné?! Asi pořád příliš teoretické?

Jak vlastně cíle vymýšlet?
Máte pocit, že vám pořád předhazuji nějaké poučky, ale vy ten KONKRÉTNÍ CÍL nevidíte? Což si tedy zkusit odpovědět na otázku: Co se nám vloni v oddíle nelíbilo? Sepíšete-li si odpovědi na papír, máte, ejhle, seznam cílů :). Tak například:

  • vylepšit znalosti v první pomoci
  • více si připomínat, že jsme pionýři
  • posílit vztah ke klubovně
  • naučit starší děti více respektovat ty mladší
  • zlepšit spolupráci družin
  • mluvit méně hrubě (či vulgárně)
  • zlepšit zručnost

a další.

Už to není tak teoretické, že?! Zkusme se však u stanovování cílů ještě na chvíli zastavit. Důvod je nasnadě: vymezením totiž vše vlastně začíná. Opravdu vše?

Stanovení cílů
Ono zvládnout určené není totiž vždy jednoduché, zvláště když například dobře neodhadneme čas. Chtít pokořit všechny vysněné cíle za jeden rok? Nu, to není snadná úloha. Ale opak by zase nebyl motivační a výchovný. Úkoly a cíle, které si stanovujeme, by měly být přece i podnětné a burcující. Současně však reálné! Dám-li si cíl, že se za týden naučím programovat, jde patrně o cíl motivující, ale iluzorní. Proto je na místě ono členění plánů na časová období – tj. k určitým cílům přiřadit termíny nebo dobu, po kterou se jimi budeme zabývat.

Doporučení-upozornění
Naše povídání se týká především plánování činnosti oddílu, ale v informátoru Tu-Ňák se rozběhl seriál o „Plánování činnosti pionýrské skupiny“ vždy s podtitulem: Na co nezapomenout v … (září/říjnu/listopadu…).
Nabízí hrst námětů, na co by se orgány PS (vedoucí PS, vedení či rada PS) měly zaměřit, čím by se jistě měly zabývat. Dostupný je rovněž na webu „Pro členy“ – má vlastní tlačítko v levé liště (příp.: pionyr.cz/nastenka/rizeni/tu-nak-hlasi/), a vedou z něho i praktické odkazy na další místa.

Souvislosti
Jak vidno, plánování je provázáno se známými zásadami motivace, které se mají užívat při činnosti… Stejně tak s tím souvisí i odměňování za splnění cílů, tedy vlastně plánu. I to musí být součástí plánování, neboť děti chtějí být za splnění úloh oceňovány – na místě je proto oddílové hodnocení, bodování – mající podobu tradiční nebo opět odpovídající nějaké legendě, která se pro tvorbu atmosféry užívá.
Z toho všeho je jasně patrné, že v kurzech (lhostejno, zda KIP, KOV či dalších) nešlo o planá slova – ať přišla řeč na metodiku, psychologii nebo organizaci práce…

Náš základní cíl
Při tom všem totiž nikdy nesmíme pustit ze zřetele náš základní cíl: s dětmi nepracujeme náhodně – oddílová činnost vždy k něčemu směřuje a rozhodně platí, že děti se při činnosti nejen baví, ale i poznávají, rozvíjejí se – učí.

Martin