Pionýrská normalizace

Tento článek je o PO SSM v 70. a 80. letech, což může být citlivé téma. Někteří ze současných pionýrů tuto dobu zažili a pracovali v PO. Je důležité vzít v potaz, že jde o práci s lidmi, která je vždy odvislá od lidí, kteří ji řídí a kontrolují. Zkušenosti z tohoto období se různí. Víme o oddílech, které nosily zelené kroje a jako oddílový šátek běžně používaly barevný a červený jen na slavnostní příležitosti a nepatřily pod žádnou školu. Ale také bylo mnoho těch, co pracovaly formálně, pod školou a striktně se řídily pravidly.

Sjednocení

Vraťme se do roku 1970. V září Pionýr ukončil činnost a skupiny, které chtěly pokračovat, se přeregistrovaly do PO SSM. Stejně skončily další dětské organizace nebo jejich jednotky.

Členové orgánů byli postupně nahrazeni stranickými kádry nebo jejich kamarády, kteří se vždy před schůzí příslušného orgánu dohodli, co po nich nadřízená stranická jednotka žádá. To pak prosadili (mnohde přes odpor a po dlouhých průtazích). Výsledkem bylo pečlivé plnění požadavku ÚV KSČ na jednotnou dětskou organizaci.

Sama PO SSM nevypadala zprvu tak beznadějně jako stará PO ČSM. Měla mít podle stanov SSM mnohem více volnosti a samostatnosti. Postupně se ukázalo, že to byl jen planý slib, podřízenost byla zcela jasná.

Mnohé oddíly hledaly útočiště jinde. Moc možností jim nezbylo. Hlavní byly turistické oddíly při sportovních družstvech. To ale nebylo v souladu s požadavkem KSČ, a tak vznikl mimo jiné i článek otištěný v Mladé frontě 6. 10. 1970 – výzva bývalých činovníků Junáka (včetně Rudolfa Plajnera, náčelníka Junáka zvoleného v roce 1968) oddílům, aby nepokračovaly nelegálně v činnosti a registrovaly se v PO SSM a nikde jinde.

Zpět do náručí svazu a školy

PO SSM se tedy opět stala organizací pod SSM bez právní subjektivity. Opět bylo členství v ní omezeno do 15 let a všichni vedoucí museli být přímo členy SSM. Opět se začaly zřizovat skupiny pod školami, ovšem už bez likvidování všech neškolních (přestože musely stále čelit určitému tlaku). Opět tu byl požadavek na masovost. Nikdy se nepodařilo dosáhnout 100% zastoupení, ale i tak měla v roce 1977 PO SSM 1 274 000 dětských členů a fungovalo v ní 158 927 pionýrských pracovníků. (Jeden pracovník na osm dětí.) PO se však poučila z některých chyb. Vytvořila propracovaný výchovný systém, který udával základní rámec i nabídkovou činnost. Také fungoval vzdělávací systém vedoucích.

Tři stupně výchovného systému PO SSM

Výchovný systém PO SSM se skládal ze tří stupňů, první byl povinný pro všechny oddíly, druhý byl určen pro zaměřené oddíly a třetí pro nadšené jednotlivce.

O prvním stupni píše Pionýrská encyklopedie: „Jejich smysl spočívá v zabezpečení jednotného ideově výchovného působení na členy PO SSM a ve sjednocení požadavků na jejich činnost. Každý pionýr má považovat splnění důkazů příslušného plamene nebo cesty za čestnou povinnost.“ Pro nejmladší – jiskry byly určeny Zvířátka a Tři plamínky, pro mladší pionýry Pionýrské plameny a pro starší pionýry Pionýrské cesty.

Druhý stupeň byly Zájmové odznaky pro oddíly. Encyklopedie píše: „Oddíl má právo sám se rozhodnout pro plnění některého ze zájmových odznaků.“ Odznaky byly kromě jednoho rozděleny na dva stupně pro mladší a starší. Zaměření oddílů mohla být: Mladý technik 1+2, Mladý přírodovědec 1+2, Mladý umělec 1+2, Mladý turista 1+2, Mladý sportovec 1+2, Mladý obránce vlasti 1+2 a Praktická dívka.

Třetí stupeň tvořily odbornosti pro jednotlivce. Z Encyklopedie: „Smyslem těchto odznaků odbornosti je podchycení, rozvoj a uplatnění speciálních zájmů dětí v jednotlivých oborech vědy, techniky, sportu, turistiky a brannosti.“ V pěti kategoriích bylo 53 odznaků. Kategorie a počet odznaků v kategorii: Politickovýchovná 7, technická 9, přírodovědná 12, kulturně umělecká 10, sportovní a turisticko-branná 15.

Encyklopedie na závěr dodává: „Rozšiřující nástavba nesmí být prováděna na úkor všestranné výchovy, především však ne na úkor ideově politického působení PO SSM na děti.“

Kroje

Kroj předepsaný pro děti změnil barvu z bílé (PO ČSM) na světle modrou. Dále byl doplněn nášivkami a odznaky za dosažené stupně výchovného systému. Zelený kroj zůstal téměř bez nášivek a byl veden jako „Oblečení pionýrů do přírody“, později i jako „pracovní oblečení“.

Vše dětské je pionýrské

Mimo PO SSM se vyskytovaly i další subjekty a věci, které měly v názvu „pionýrské“. Předně Domy pionýrů a mládeže (DPM) a pionýrské tábory ROH. Obě instituce si vypůjčily slovo „pionýrské“ částečně neprávem. Neměly totiž přímou souvislost s pionýrskou činností, nezastřešovala je PO SSM, ale v prvním případě SSM a v druhém místní odborové organizace. Pro toto pojmenování ovšem mohly být dva kladné důvody. Předně, na většině táborů byli a do většiny kroužků jistě chodili pionýři. Pokud by nastalo členství všech dětí, dalo by se položit rovnítko mezi dítě a pionýr. Co se týče DPM, zastřešoval je SSM a vzhledem k tomu, že stejně tak zastřešoval PO, která nebyla samostatnou organizací, těžko mohla protestovat. Podobně blízko stála PO k pionýrským táborům ROH. Díky spolupráci odborů a SSM byly do táborů nabídkově zavedeny výchovné programy PO Cesty a Plameny a školení vedoucích v zařízeních PO. Jisté spojení tu tedy bylo. Podobně se vyskytovaly různé věci a hračky, které v sobě slovo „pionýr“ obsahovaly. Prostor byl pionýry přehlcen a „pionýrské“ bylo „kde co“. To je jedna z věcí, se kterou se budeme potýkat dodnes.

Radovan Mlejnek