Pionýrská metoda: Spolupráce a škola vztahů

Ve Směrnici o hlavní činnosti (čl. II.5.1.) je pod stejným titulkem napsáno následující: Pionýr cílevědomě užívá soustavu vzájemně se ovlivňujících a provázaných složek tvořících „pionýrskou metodu“, vymezenou v Programu Pionýra („Kdo jsme“). Jde o ucelený způsob práce, jehož uplatnění zajistí dosažení výchovných cílů (příkladným provedením jsou výchovné programy) a současně odlišuje pionýrskou činnost od náplně jiných institucí působících v oblasti neformální výchovy.

Co děláme?

V našich oddílech se děti učí respektu a řadě dalších sociálních dovedností.
Oddíl, obzvlášť věkově prostupný, je unikátní sociální skupina fungující jinak než rodina, školní třída, zájmový kroužek nebo třeba neformální parta – nabízí specifické situace a zkušenosti do života. S tím i nesrovnatelnou míru spolupodílu a spoluodpovědnosti jako žádná jiná výše zmiňovaná forma kolektivu, v níž se obvykle pohybuje. Je prostorem pro setkávání, jedinečné společné zážitky, prožívání tradic, rituálů… Ale i pro chybování, s nezbytností jisté míry pokory a respektu k druhým.

Vedeme členy k odpovědnosti za osobní růst a k týmové spolupráci.
Už i nejmenší děti v pionýrských oddílech nebo třeba na táborech jsou vedeny k tomu, aby se uměly starat samy o sebe – a čím jsou starší, tím spíš se to od nich očekává. Kromě běžných praktických činností jde ale i o hledání vlastních silných i slabých stránek, rozvíjení znalostí a dovedností. To ale vůbec neznamená, že pěstujeme čirý individualismus. Stejně důležitá jako samostatnost je totiž spolupráce, sounáležitost, umění spojit s ostatními síly a poprat se společně s úkoly a výzvami. Děti učíme komunikovat, prosazovat své nápady i přijímat myšlenky druhých, důvěřovat ostatním členům i přebírat iniciativu či naopak respektovat vůli jiných. Nenásilně zjišťují, jaká je jejich přirozená role v týmu a jak se v ní nejlépe uplatnit.

Stavíme na soužití a vzájemné inspiraci generací.
Pionýrské skupiny i jednotlivé oddíly jsou věkově velmi různorodá společenství, a to nejen tam, kde působí celé pionýrské rodiny a předávají si postupně štafetu. Soužití různě starých dětí i dospělých rozvíjí respekt a porozumění mezi generacemi. Nabízí inspiraci, jakou nelze mezi vrstevníky snadno získat, a vytváří jedinečné prostředí pro výměnu zkušeností a názorů.