Pionýrská metoda

Ve Směrnici o hlavní činnosti (čl. II.5.1.) je pod stejným titulkem napsáno následující: Pionýr cílevědomě užívá soustavu vzájemně se ovlivňujících a provázaných složek tvořících „pionýrskou metodu“, vymezenou v Programu Pionýra („Kdo jsme“). Jde o ucelený způsob práce, jehož uplatnění zajistí dosažení výchovných cílů (příkladným provedením jsou výchovné programy) a současně odlišuje pionýrskou činnost od náplně jiných institucí působících v oblasti neformální výchovy.

Otevřenost

  • Respektujeme věkové a individuální zvláštnosti*

Své místo a činnost „na míru“ si v pionýrských oddílech a klubech najdou děti od nejmenších až po ty hodně odrostlé. Činnost nabízíme sportovcům i hloubavějším typům, technikům, přírodovědcům… Odráží se to v zájmovém zaměření oddílů, v členění výchovných programů nebo také v široké nabídce odborek.

  • Usilujeme o zapojování dětí se specifickými vzdělávacími potřebami*

Pionýr není elitářský spolek, naše oddíly byly vždy tvořeny stejně rozmanitými dětmi, jako je pestrá i činnost, kterou jim nabízíme. V posledních letech nám s tím navíc pomáhají i programy Výpravy za poznáním. Přínos je zde pro všechny – „specifické“ děti mají místo, kde mohou najít kamarády a zajímavou činnost, pro všechny pak jde o výchovu k respektu a toleranci.

  • Účast na činnosti nepodmiňujeme členstvím*

Cest k pionýrské činnosti je celá řada: otevřené kluby, tábory, soutěže (např. Pionýrský Sedmikvítek), akce od místních až po tu největší, Ledovou Prahu. Pro zajímavost, původně šlo o ryze pionýrskou akci, dnes otevřenou všem dětem – tomíkům, skautům, třídám ze škol, kroužkům DDM, rodinám atd. Její otevřenost je tak odraz niterné potřeby pionýrů neuzavírat se v ulitách.