Pionýři v Junáku v letech 1945–49

V tomto článku se pokusím shrnout vývoj v Junáku v letech 1945–49, který může být zjednodušeně brán jako souboj dobrých (demokratů) a zlých (komunistů). Pokud nahlédnete do skautských písemností, zpravidla narazíte na tento výklad. Může být ovšem zavádějící, nebo přespříliš zjednodušující. Já se pokusím bez zbytečných emocí nazírat sled událostí a rozvážit možné motivace jejich účastníků.

Junák po válce

Junák byl ihned po válce obnoven ve veliké euforii. V roce 1945 získal skoro z ničeho přes 200 000 členů (tato členská základna s mírným poklesem zůstala až do roku 1948). Hlavně z popudu levicově smýšlejících (jak stranických komunistů, kteří možná věděli o cílech své strany, tak jen sociálně demokraticky naladěných lidí) vznikl Svaz české mládeže (SČM) a začal, s podporou komunistického ministra školství a osvěty Zdeňka Nejedlého a ministra informací Václava Kopeckého, jednat o začlenění Junáka. Toto jednání nakonec nedopadlo k celkové spokojenosti ani jedné strany. Junák si přál naprostou autonomii a SČM naprostou kontrolu. Výsledkem bylo kolektivní členství Junáka v SČM, které mu zaručovalo vlastní stanovy i orgány. V tomto vzájemném stavu zůstaly obě organizace až do roku 1948.

Co, kdo a proč mohl chtít

Jako v každé době se lidé v Československém státě i v Junáku lišili náhledem na situaci, názory, ideály i představami o správném postupu. V Junáku se vyskytovali skauti, kteří chtěli takřka beze změn pokračovat v činnosti z doby před válkou, i takoví, kteří chtěli činnost změnit. Pro nás je rozhodující, jakou měli tito lidé vizi o „nových způsobech“ a jakými cestami se pustili při jejich naplňování.

Mimo střediskových časopisů a samotné činnosti byla jedna z nejvíce viditelných akcí volajících po změně ve skautu Junácký manifest, který vydali někteří brněnští činovníci v roce 1947 a který později i schválil český zemský sněm. Manifest označuje výchovnou práci v Junáku za největší příspěvek k budování šťastné budoucnosti. Poté uvádí desítku bodů, které obsahují zajímavé nové myšlenky, ale i odkazy k budoucím známým „komunistickým frázím“. Pro Pionýr je důležitý bod 8, který má vyloženě průkopnický charakter.


Z Junáckého manifestu:

  1. Junák slouží věrně své demokratické republice
  2. Junák je vlastencem svou prací.
  3. Junák se účastní socialistického budování.
  4. Junák je oddaný myšlence slovanské vzájemnosti.
  5. Junák se účastní veřejného života.
  6. Junák je strážcem demokratických svobod.
  7. Junák zná nebezpečí fašizmu a nacizmu a dovede mu čelit.
  8. Junák je pokrokový v myšlení, methodách i skutcích.
  9. Junák zná smysl svého slibu, zákonů a hesla.
  10. Junák zná cenu jednotu mládeže pro světové sbratření a mír.

V reakci na tento manifest skauti z Ivančic napsali vlastní text, v kterém apelovali na setrvání u současného zákona a slibu. Rozhodnutí v otázce, zda zůstat v původní podobě, nebo se vydat novým směrem (Tento nový průkopnický pokus můžeme dnes nazvat pionýrským, ačkoliv se tak ještě jeho stoupenci nenazývali.), mělo padnout na celorepublikovém sněmu 28. února 1948. K tomuto sněmu však už nikdy nedošlo.

Několik dní před ním došlo k převratu a státní moc převzala komunistická strana. Ještě ten samý den ústředí Junáka obsadili členové SČM a ustanovili akční výbor. Akční výbor se přihlásil jménem Junáka k politice KSČ a (mimo jiné) okamžitě zrušil křesťanské oddíly.

Už 29. března byl Junák z rozhodnutí Ústředního výboru Národní fronty přímo včleněn do SČM. 3. dubna byl celostátní svazáckou konferencí proměněn na výhradně dětskou organizaci (6-15 let). Ostatní pracovníci museli být registrováni přímo v SČM. Model tedy stejný jako vztah pozdější PO ČSM a ČSM. Následoval obrovský pokles členské základny Junáka. Podle pokynů ministerstva školství a osvěty začaly vznikat Pionýrské oddíly Junáka při škole a stávající oddíly, nově pod jménem Místní oddíly Junáka, v podstatě ztratily veškerou podporu a nové už nesměly vznikat. Další rok byla na slučovací konferenci 24. dubna slavnostně založena Pionýrská organizace ČSM.

Přečtěte si část o zakládání POJ z Věstníku ministerstva školství a osvěty na: www.pionyr.cz/o-pionyru/historie/dobove-dokumenty/

Podle časopisů a článků z té doby i podle rétoriky, kterou používá současná skautská kniha „Skautské století“ (užívá pro opoziční průkopnicky naladěné členy označení skaut-komunista) je jasné, že tendence k proměně skautského hnutí v nové-změněné byly již od roku 1945. Je velmi obtížné dnes přesně říci, kolik z činovníků nazývaných skaut-komunista bylo v KSČ a vědělo, jaký vývoj strana plánuje. Máme ale jedno zajímavé vodítko, texty lidí, kteří stáli v událostech kolem roku 1968 u přeměny PO ČSM na Pionýr. Oldřich Kryštofek v Pionýrské Štafetě 6. března 1969 o Pionýrské organizaci píše „Již předtím zde byly pokusy o její přirozené vytvoření, protože existovala slušná řádka pionýrských oddílů.“ Myslí tímto stav Junáka před připravovaným a nekonaným sněmem? To se asi nikdy nedozvíme. Rozhodně si většina Junáckých oddílů před rokem 1948 neříkala „pionýrské“, přesto že některé nové myšlenky používaly. Karel Krtička v Mozaice v seriálu Kořeny píše: „A tak už od roku 1947 vznikají zatím neoficiálně pionýrské oddíly Junáka.“ Snad tedy i nějaké „pionýrské“ oddíly byly.

Jisté je, že mnozí lidé zůstali pracovat s dětmi a ze začátku i nadšeně přihlíželi novému tvoření, novým metodám a novým myšlenkám. Chvíli, než jim skutečnost přichystala studenou sprchu a o tom více v příštím článku.

Radovan Mlejnek